Už třiadvacet let piju víno. Možná to máte podobně.
A až teď jsem se dozvěděl, cože to vlastně dělám.
Uspořádali jsme na Pirkštejně jarní slavnost na počest maďarského filozofa Bély Hamvase, který napsal bibli pro pijany vína s názvem Filozofie vína.
Milujeme ho nejen proto, že napsal naprosto úchvatný text, ale také proto, že nám dodává alibi. Už nejsme obyčejní ochlastové, ale vykonáváme vznešenou činnost.
Pan Lábus nám přečetl pět vybraných textů, violoncellista Honza vybral vhodné skladby a věhlasný vinař „zo Strekova“ Zsolty naléval svoje vína a popisoval, co pijeme.
Párování vína, hudby a textů. Když se četlo o hříchu, nalil takové hříšné, sprosté víno, podobné, které dávala Eva Adamovi. Když jsme pili jeho portu, tak nám osvětlil, že porta je chlév, ta vůně shnilého dřeva, hnoje, dobytka.
Zsolty je přírodní vinař, nepřidává síru. Jako zbylých 98 % vinařů. Víno se pak umrtví, stává se z něj mumie, konzerva. Síra zastaví proces kvašení, digitálně si můžete určit, jak ta věc má chutnat. A tak můžeme hovořit o unifikovaném sýru Eidamu či hermelínu anebo o sýrech z Farmy Bláto, kdy sýr chutná podle toho, jaké byliny zrovna krávy ten den sežraly a jestli se při dojení schylovalo k bouřce. Do chuti sýra či vína se obtiskuje celá tato spletitost situací a třeba i ruce vinaře, sýraře, jež přidají do procesu pár životodárných bakterií. Takže jíme, pijeme opravdu zcela osobní věc.
A nemusím snad připomínat, že když do sebe takovéto věci pojímáme, tak se možná i podle toho tak chováme. Nesnažíme se ze života udělat nadesignovaný plán, kde není prostor pro kvašení věcí a spontánnost.
Doma nejste prorokem. Zsolty prodává 80 % do newyorských, tokijských a kodaňských restaurací. Dokonce má svoje víno i v Nomě, nejslavnější restauraci světa. Leč na Slovensku zůstal nepochopený, co tím vínem vlastně chtěl říct. To se stává. V hudbě především.
Hamvas říká: „Nejjednodušším lůžkem pro víno je uzená slanina s chlebem a zelenou paprikou. Maso, chléb a čerstvá zelenina. To je základní poučka... Pití má jeden zákon: kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv. Pít v altánu v letní podvečer, to v životě patří mezi velké slavnostní okamžiky. V takové chvíli se musí prostřít stůl žlutým ubrusem, dát do vázy květiny, a to cínie nebo slunečnice, a číst velké básníky, jako jsou Pindaros, Dante či Keats... Podle povahy vína se musí zvolit roční období a část dne. Máme lenošivé víno, víno koketující, povídavé a tragické. Je nechutné pít smilné víno na oficiální hostině. Pokud jsi sám a venku, hledej vždy výhled, víno má rádo výšku a výhled, rádo se dívá svrchu... V každém případě nejprve něco sněz, nejlépe pár jader vlašských ořechů nebo madlí. Chuť vína na nich ještě vynikne. V pozdním podzimu měj na stole jedlé kaštany. Nezapomeň na chryzantémy. Mohou být žluté, světle fialové nebo bílé, to je jedno, ale ať tam jsou. Kaštany, chryzantémy a nové víno. Dobře si to zapamatuj.“
Hamvas ukazuje ty nejhlubší pravdy na těch nejobyčejnějších věcech.
Na slavnost přijel i Gábor Bindics se svou partou, co již šest let provozují Starou tržnici v Bratislavě. Ještě před šesti lety tato budova chátrala. Jeden den se tam konají farmářské trhy, jiný akce pro děti, pak koncert světové kapely a naposledy v sobotu třeba oslavný večírek při zvolení prezidentky Čaputové. Kéž by i naše Staroměstská tržnice v Praze podobně ožila.
Tato slovenská parta ráno nakoupila farmářský chléb, sýr, medvědí česnek, slaninu. Maďarský filozof od Balatonu, slovenské víno, jež se pije v Nomě, pokrmy ze Staré tržnice, český hrad a Rumburak. Ach to Rakousko-Uhersko. Alespoň na chvíli jsme si je obživili.
A až teď jsem se dozvěděl, cože to vlastně dělám.
Uspořádali jsme na Pirkštejně jarní slavnost na počest maďarského filozofa Bély Hamvase, který napsal bibli pro pijany vína s názvem Filozofie vína.
Milujeme ho nejen proto, že napsal naprosto úchvatný text, ale také proto, že nám dodává alibi. Už nejsme obyčejní ochlastové, ale vykonáváme vznešenou činnost.
Pan Lábus nám přečetl pět vybraných textů, violoncellista Honza vybral vhodné skladby a věhlasný vinař „zo Strekova“ Zsolty naléval svoje vína a popisoval, co pijeme.
Párování vína, hudby a textů. Když se četlo o hříchu, nalil takové hříšné, sprosté víno, podobné, které dávala Eva Adamovi. Když jsme pili jeho portu, tak nám osvětlil, že porta je chlév, ta vůně shnilého dřeva, hnoje, dobytka.
Zsolty je přírodní vinař, nepřidává síru. Jako zbylých 98 % vinařů. Víno se pak umrtví, stává se z něj mumie, konzerva. Síra zastaví proces kvašení, digitálně si můžete určit, jak ta věc má chutnat. A tak můžeme hovořit o unifikovaném sýru Eidamu či hermelínu anebo o sýrech z Farmy Bláto, kdy sýr chutná podle toho, jaké byliny zrovna krávy ten den sežraly a jestli se při dojení schylovalo k bouřce. Do chuti sýra či vína se obtiskuje celá tato spletitost situací a třeba i ruce vinaře, sýraře, jež přidají do procesu pár životodárných bakterií. Takže jíme, pijeme opravdu zcela osobní věc.
A nemusím snad připomínat, že když do sebe takovéto věci pojímáme, tak se možná i podle toho tak chováme. Nesnažíme se ze života udělat nadesignovaný plán, kde není prostor pro kvašení věcí a spontánnost.
Doma nejste prorokem. Zsolty prodává 80 % do newyorských, tokijských a kodaňských restaurací. Dokonce má svoje víno i v Nomě, nejslavnější restauraci světa. Leč na Slovensku zůstal nepochopený, co tím vínem vlastně chtěl říct. To se stává. V hudbě především.
Hamvas říká: „Nejjednodušším lůžkem pro víno je uzená slanina s chlebem a zelenou paprikou. Maso, chléb a čerstvá zelenina. To je základní poučka... Pití má jeden zákon: kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv. Pít v altánu v letní podvečer, to v životě patří mezi velké slavnostní okamžiky. V takové chvíli se musí prostřít stůl žlutým ubrusem, dát do vázy květiny, a to cínie nebo slunečnice, a číst velké básníky, jako jsou Pindaros, Dante či Keats... Podle povahy vína se musí zvolit roční období a část dne. Máme lenošivé víno, víno koketující, povídavé a tragické. Je nechutné pít smilné víno na oficiální hostině. Pokud jsi sám a venku, hledej vždy výhled, víno má rádo výšku a výhled, rádo se dívá svrchu... V každém případě nejprve něco sněz, nejlépe pár jader vlašských ořechů nebo madlí. Chuť vína na nich ještě vynikne. V pozdním podzimu měj na stole jedlé kaštany. Nezapomeň na chryzantémy. Mohou být žluté, světle fialové nebo bílé, to je jedno, ale ať tam jsou. Kaštany, chryzantémy a nové víno. Dobře si to zapamatuj.“
Hamvas ukazuje ty nejhlubší pravdy na těch nejobyčejnějších věcech.
Na slavnost přijel i Gábor Bindics se svou partou, co již šest let provozují Starou tržnici v Bratislavě. Ještě před šesti lety tato budova chátrala. Jeden den se tam konají farmářské trhy, jiný akce pro děti, pak koncert světové kapely a naposledy v sobotu třeba oslavný večírek při zvolení prezidentky Čaputové. Kéž by i naše Staroměstská tržnice v Praze podobně ožila.
Tato slovenská parta ráno nakoupila farmářský chléb, sýr, medvědí česnek, slaninu. Maďarský filozof od Balatonu, slovenské víno, jež se pije v Nomě, pokrmy ze Staré tržnice, český hrad a Rumburak. Ach to Rakousko-Uhersko. Alespoň na chvíli jsme si je obživili.
Fejeton pro Reflex 16/2019