Tak by se z toho mohla stát každoroční tradice, ne? Teda bez nakažených a mrtvých. Jen to, že se vždy na měsíc záměrně vypne svět. Ale všude. Nesmělo by se podvádět. To by pak lidi přelítávali tam, kde by byl nevypnutej. Jako jsou nucené odstávky Temelína, tak si potřebuje odpočinout i země. A my s ní.
Zajišťovaly by se jenom základní funkce. Lidé by si uklidili nejenom v garážích a bytech, ale i bordel v životech, v podnikání, ve vztazích. Už by se s tím počítalo dopředu, takže by měli všichni našetřené rezervy. Byl by to takový neměsíc. Měsíc v závorce. Asi někdy v zimě. Místo ledna třeba. Byl by to čas určený k vykrystalizování věcí. Katalyzátor vztahů. Mohl by se ten měsíc jmenovat přímo „prověrec“.
Jasně, od toho jsou dovolené. Ale to lidi pak jezděj kdovíkde a ukájejí svoji zvědavost na nových místech. Pozornost věnují vnějšku místo vnitřku.
Také Hospodin stvořil sedmý den, ve kterém již nic netvořil. Jen byl. Je velké umění tvořit velké věci, je ještě větší umění schválně nic netvořit. I když bychom mohli. Máme v kulturní DNA zakódováno, že v neděli se teda nic nedělá. Ale nedělat nic se musí umět. Nejde o to, zaplácnout ten den nepracovními aktivitami. Nebo sportem, prací na zahradě. Všechno z toho to sice může být, ale nesmí se jen zaplácávat nuda.
Člověk by si mohl přečíst všechny své deníkové záznamy. Nebo alespoň za ten uplynulý rok. Když by je neměl, tak by naopak mohl deník začít psát. Sepsat si takovou výroční zprávu uplynulého roku.
Lidé by se mohli potkávat jenom minimálně. A až by se to uvolnilo, tak by pak měl člověk utříděné priority.
Potkal by se už jen s některými přáteli. S některými třeba už ne. Prostě taková prověrka kamarádů, prověrka všeho. Teda spíš ten prověrec – měsíc velkého usebrání. Tak teď o tom ještě udělat celoplanetární referendum...
Fejeton pro Reflex 14/2020