O masopustní sobotě jsme opět dělali na hradě zabijačku. Opět byl problém sehnat řezníka. Nakonec jsem jednoho sehnal, vše potřebné jsme na místě sepsali a domluvili se. Dva dny před akcí mi ale napíše, že je pozitivní. Tak to bylo dramatické. Hosté nazváni. Nakonec se sehnal jiný.
S Tomášem Jamníkem, se kterým vymýšlíme většinu nevážných koncertů vážné hudby, jsme plánovali koncert Straussových Metamorfóz na Střeše. Nakonec ale muzikanti mohli jen tuto sobotu, kdy už byla domluvená zabijačka. Tak jsme to spojili. Vysoké a nízké umění. Muzikanti přijeli už oblečeni ve večerním úboru a lakovkách. Prošli dvorkem, kde se v brutvaru vařila voda na svini, na trávě krev, štětiny, močovina. Prošli do jedné z místností, kde bylo teplo a kde si to ještě potřebovali vyzkoušet. Bohužel jsme tam museli nechat dát vařit zabijačkový guláš. Bez pokličky, tu jsme na velký kastrol neměli. A bez digestoře.
Z místnosti se na chodbu krásně linula hudba z jejich zkoušení. A linula se i vůně toho guláše. Linula se tak výrazně, až prosákla oblečením a vlasy oněch muzikantů. Jsou to hráči z filharmonie, další den na to byli taktně upozorněni na jiných koncertech. Že prý z nich je cítit ta zabijačka. Museli si pak dát věci do čistírny.
V jednu chvíli začaly padat kroupy a padaly i do brutvaru, kde se vařil ovar na prdelačku. Já měl na sobě montérky, v ruce plzničku, celé jsem to tam tou lahví dirigoval. Možná díky organizaci zabijaček, ohňů a narozeninových oslav jsem se naučil, jak se dělá akce. A díky tomu v tomto oboru podnikám.
Odpoledne jsme tedy na půlhodinu přerušili práce a šli se podívat na toho Strausse. Hrálo se v menším obsazení jen sedmi hráčů. Já teda šel v těch montérkách a s lahváčem. Kdybych si to nepořádal sám, tak by mě takto nikde jinde nepustili. Strauss to psal na konci války a reagoval na hrůzy, které byly všude kolem přítomné. Aniž jsme to plánovali, tak hudba byla naprosto vhodně vybrána. Jen pak bylo těžké se vrátit po mocném zážitku do výroby prejtu, jelit a prdelačky. Ale nějak sdělat se to muselo. Někdo špejloval, jiný krájel mozeček, další točil mlýnkem. Byli jsme uhranuti hudbou a hudebníci zase prodchnuti zabijačkou. Doslova. Vzájemné promísení. Emočně to byl hudební masakr a řezníkova práce rukou zase koncertem pro oči. Odteď si vždy při poslechu Straussových Metamorfóz vybavím jitrnici a při pojídání jitrnice mi zase v hlavě pojede tklivá melodie Metamorfóz.
Prostě proměna.
Fejeton pro Reflex 8. března 2022