Vidím za celý rok tak pět filmů. Furt je co dělat. A když není, tak raději čučím do kamen nebo do zdi a myšlenky těkají. Jeden jsem ale chtěl vidět. Nový film o Janu Švankmajerovi Alchymická pec. A nějak se mi nechtělo se na něj dívat sám. To máte jako s jídlem. Když si uvaříte jen pro sebe, je to fajn, ale trochu smutné. Ve dvou to lépe jí. Máme větší radost, když to máme s kým sdílet. Když jsme před dvaceti lety jeli na vandr na Zakarpatskou Ukrajinu, tak jsme si pak nechali vyvolat fotky a ukazovali je dalším kamarádům. Abychom asi stvrdili, že jsme tam opravdu byli. Bez toho, jako bychom tam ani nebyli.
A potřeboval jsem sdílet zážitek Švankmajerova filmu. Sezval jsem asi třicet známých, rozlil víno a udělali jsme si doslova bytovou projekci. Za účasti autorů filmu. Společně jsme se dost nasmáli. A žasli. Občas jsem se podíval na zaujaté tváře bytových diváků. Ke každému to dost osobně promlouvalo.
Panu Švankmajerovi je osmdesát sedm. A stále na něčem pracuje. Tomu úplně rozumím. Na důchod nevěřím. Ptal jsem se i Jiřího Lábuse, kterému je jedenasedmdesát, jak to má s důchodem. Prý chtěl bejt hercem od pěti let. A rozhodně chce pracovat až do smrti. Říkám, jestli chápe, proč se musí chodit do důchodu. No, protože ne každý má štěstí dělat to, co je i jeho koníčkem a životním povoláním.
Ve filmu se říká, že v japonském divadle kabuki všechno něco znamená. Když si žena rozpustí vlasy, je rozčilená. Surrealismus spojuje věci dohromady, ani se neví proč. A časem to získá nějaké významy. Jémine, to mi bylo tak blízké. Pořádám totiž nejrůznější salóny na střeše a baví se spolu anarchista, miliardář, zámečník, klimatický alarmista. Takhle se to nahází do hrnce, zamíchá, přidá pár lahví dobrého červeného, trocha nakrájeného sýra, rozsvítí svíčky, symbolické místo Střechy Lucerny... Až teď jsem pochopil, že to je taková švankmajerovská kompozice. Surrealistická bramboračka.
Nebo teď připravujeme Poesiomat do Vrchlabí. Je tam na náměstí takový kanálek s dolním pramenem Labe, který protéká pod městem. Vrch-labí. A když jsem jak proutkař hledal místo, kam jej umístit, zvolil jsem právě tuhle strouhu. A tento zvukovývod vyvede na povrch zvuky třeba pramene Labe, které nahrajeme. Nebo přidáme lodní sirénu v Hamburku. A spojením trubky a potůčku vznikne nová bytost. Člověk něco udělá a až teprve zpětně zjistí, jaké to má všechny významy.
Fejeton pro Reflex 45/2021