Na sklonku roku jsem opět vyrazil na putování po opuštěných kostelích a lidech, kteří se o ně starají. Když si někdo našel takovouhle bláznivou zábavu, tak si s ním asi budu rozumět. A vybral jsem kraj asi nejúrodnější na krylovsky „rozmlácené“ kostely – Karlovarsko.
Navštívil jsem Mirku Válovou a její dceru Marii v Olbramově. Neuvěřitelné ženy. Pomohly opravit některé kostely a kapličky. Založily místní posvícení. Provozují v obci pro šedesát obyvatel hospodu. Obnovily chlebomáselnou pouť k jedné kapličce. U ní je pec na chleba, který se upeče a pak se podává bílá káva. Každý by také měl přinést ideálně svůj vlastnoručně upečený chléb. Jsem si dělal legraci, že ty lidi donutí trmácet se na pouť. Dále se musí naučit péct chleba. A ti nejotrlejší si i stlučou máslo. To je ale hybatelka. Založily v okolí slavnosti jablek. Jenže se z toho mezitím stala monstrakce pro pět tisíc lidí a už je to tolik netěší. Založily si slavnost a chodili jim tam lidi, no.
S opravováním kostelů je to, jako když jsme si jako děti stavěli bunkry v lese. Obrovské nadšení všech dětí na začátku. Ale když se postaví, tak je hotovo a už nás to přestalo bavit. Je strašně obdivuhodné, když někdo opraví kostel. Vloží do toho patnáct let svého života. Ale neméně významné je v něm udržet život a stmelování lidí. Paní Válová vyprávěla Moravákům, že tam musí hodně opravovat kostely. Vůbec to neuměli pochopit. Však se vezme bílá barva a natře se a je, ne? Když se tam k nim přijeli podívat, tak teprve pochopili, co znamená neopravený kostel s propadlou střechou. Ptal jsem se, kdy to začalo, tahle přebujelá potřeba činorodosti. Prý ji jednou vzala babička na pouť ke kapličce sv. Anny. Prý to bylo natolik iniciační, že už pak chtěla pečovat o podobná místa a sdružovat lidi. Samozřejmě je pak náročné se narodit jako dítě takové silné matce. Dcery se vrátily z intru a doma našly třicet dobrovolníků, kteří spali v jejich postelích a na sobě měli jejich oblečení. Chvílemi to působilo dost ambivalentně. Ale vyhnout se tomu nejde a tradice silné ženské energie pokračuje v dceři Marii.
Kousek od jejich vesnice je zaniklá německá vesnice, o kterou se také starají. Jen mechem zarostlá torza zdí. Zarostlá kamenitá cesta. V Římě schválně nechali některé antické ruiny neopravené. Mohli je buď zbourat, nebo dostavět. Ale takhle se mysl potuluje a domýšlejí si věci. Představuje si, co jsou ty nedokončené tvary. Představuje si, co v té hmotě není a mohlo by být. A tahle dovednost paní Válové celkem jde.
Fejeton pro Reflex 12. ledna 2022