O víkendu u Pirkštejna lítalo neskutečně moc podzimních motýlů. Krátký život je čeká. Ze stromů slétávalo třepotající se listí a chvílemi je od motýlů nešlo rozeznat. Jen jsem na to pomyslel, hned mě napadla jedna banální asociace na „motýly“. Plevelnatý červ v hlavě. Naštvalo mě, že mě to jenom napadlo. Jak nebýt banální?
Na lyžácích v sedmý třídě, když jsme se seznamovali s prvníma láskama, jsme tančili ploužáky na vzdálenost třicet centimetrů. U toho se ptali holek: „A jakou posloucháš muziku?“ „Všechno kromě country.“ Později jsme je balili na to, že jsme takové otázky nepoložili.
Při blahopřání oslavenci chodím většinou na konec fronty. Potřebuju víc času, abych se nakonec nezmohl jen na „všechno nejlepší“. Bohužel ani víc času někdy nepomáhá. Anebo je to zase sice originální až tak, že gratulant nepochopil, co jsem chtěl vlastně říct.
Na pohřbech se zase snažím vyhnout „upřímné soustrasti“. Filmy jsou zajímavé. Divadla zajímavým experimentem. Maturantů se posté padesáté ptáme: „Co budeš dělat?“
Pak jsou banality, které mi nevadí. Povídat si o počasí, že nezaprší a nezaprší nebo že je venku pod psa. To sbližuje lidi. Na tom se většinou shodnou. Vždycky je co na počasí kritizovat. Když je hezky, tak je zase sucho. A když prší, tak by mohlo vysvitnout sluníčko.
Některé filmové hlášky pro mě banální nejsou. Neodpustím si na nalezenou starou věc: „To by se mohlo někdy hodit.“ Nebo když jedeme na výlet: „To je dost, že jsi nás taky vyvez‘.“ Naopak nesnáším, když lidé citují Cimrmany. Je tam až moc člověčiny.
Občas si škodolibě zkouším reakci na svoji větu: „No, já mám rád kozy.“ A po krátké odmlce popisuju svoje dvě kozy: Damianu a Hermínu. Většina lidí se uculí nebo spiklenecky řeknou, že mají taky rádi kozy.
Na nedělním výletu jsem u jedné samoty v lesích zapředl hovor s paní. Venku před domem měla plné kolečko vlašských ořechů. Říkám: „Tak se urodilo? U nás v Ratajích letos všechno zmrzlo.“ A vyměníme si zkušenosti s letošníma ořechama. Vlastně to bylo také banální. Takové obyčejné. Nesnáším banality. Ale znáte to, co nejvíc nesnášíte, je často stín toho, co ve vás je.
Fejeton pro Reflex 40/2019