Fotografie textu Pojďte hrát se mnou
foto: Směrem ke své osudové studánce

Pojďte hrát se mnou

Napadla mě hra, kterou bych si rád někdy zahrál. Například sedm hráčů, každý navrhne jednu studánku kdekoliv u nás. Sejdou se, vloží místa do klobouku, zamíchají a náhodně si každý jedno vybere. Vydají se z onoho místa jakýmkoliv prostředkem (vlakem, stopem, autobusem, na voze traktoru), jen ne svým autem, směrem ke své „osudem“ určené studánce. 

Zhruba čtyřicet kilometrů před cílem již přesedlají jen na chůzi, celé tři dny hry se postí a představují si cíl cesty – pramen. Poslední kilometr již půjdou jenom pozadu jako rak. U studánky spočinou, naplní nádobu a najdou nejbližší strom, na nějž se vyškrábou. Teprve v koruně na větvi, nezajištěni, mezi zemí a nebem, se poprvé napijí. Věřte, že po třídenním půstu se chuťové buňky otevřou a vnímáte nezvykle mnoho odstínů obyčejné vody. 
Pak naberou vodu s sebou a vrátí se do klubovny či obýváku jednoho z hráčů. U stolu má každý připravenou degustační sklenku na víno a koštují vzorky sedmi vod a poutník vypráví o své cestě. Hráči si vodu nejdříve ovoní, pak jemně popřevalují v ústech a poté spolknou tuto delikatesu, kvůli níž se tolik natrmáceli. Společně pak rozprávějí a vymýšlejí slova, jež by vystihla rozdíly v chutnosti.
Docela mě mrzí, že nemám kolem sebe partu bláznů, kteří by se mnou takovéto hry hráli. Představuju si, že takový Franta Skála si se svou tajnou skupinou B.K.S. hraje takhle neustále. Možná jsme zapomněli, že hra není jen o tom, že někdo má vyhrát, ale že jde o hru samou, hrát si. Být na chvíli opět jako děti. Být hráči života. 
Okolo střední školy má člověk takovou mladickou nerozvážnost, kdy se nebojí dělat šílené věci. Jedna dívka, tehdy gymplačka, mi vyprávěla, jak se každé ráno koupe nahá v krůpějích ranní rosy na louce. Jednou mě také z ničeho nic ráno probudil zvonek u bytu a ona mi po celou délku futer nalepila papír, který popsala dlouhou básní, a ještě na zemi ležela připravená snídaně. A nikde nikdo. 
Jak jsem starší, připravuji podobných překvapení méně a méně. 

Stejně jako si člověk naordinuje kondiční trénink na odstranění pivního pupku, tak bych si měl najít nějakou posilovnu, kde se cvičí nevšednost a všímavost. 

Fejeton pro Reflex 31/2019