Jako je někdo víc na sladký než na slaný, někdo je na kočky, jiný na psy, tak existuje dělítko mezi lidmi, co se potřebují o dovolené naložit do slané vody v moři, a těmi, kteří se touží koupat ve slaném potu při výstupu na nějakou horu.
My odmala jezdili do Jugošky a Bulharska. Upláceli celníky lančmítem, čočkou s párkem v konzervě a plzní. V kolonách a kotárech hráli sovětskou videohru Volk i zajac. Z medúz jsme obalovali řízky v pískovém těstíčku. Sladké dětství. Letos jsem se ale nechtěl stát sardinkou nahňácanou na pláži. Zkusil jsem pro změnu Alpy. A výtečný. Čtyři a půl hodiny cesty, na kopcích takřka nikdo, jen masív hmoty, ticho, šumění potoku, časté studánky s vydlabaným žlábkem, sprchování pod vodopádem. Vnitřní masáž plic, slastné namáhání stehenních svalů, lýtek.
Všichni jsme přirozeně líní, nechce se nám moc namáhat. Jakmile ale vyjdeme, urazíme nepatrnou část cesty, začnou se do hlavy vyplavovat nějaký endorfiny či adrenaliny, ozve se pravěký mozek, který přepne z tlačítka peciválnosti na tlačítko slasti. Slasti z výkonu a námahy. Cukrárna se chorvatsky řekne překrásně „slastičarna“. Přes slanou chuť našeho potu je výstup na horu něčím podobným. Ačkoli člověk funí, heká, z posledních sil sune nohu z kamene na kámen, přesto je blažený. Odmění jej zbytek zasněžené stráně.
Ležíte v kraťasech na sněhu, slunce žhne, skalnaté hory se tyčí nad vámi, ticho. A o kousek výš chata zásobovaná buď pěšky, nebo vrtulníkem, kde vám po celodenní cestě do kopce natočí půvabná paní domácí s krojovaným límečkem pivo. K němu si objednáte místní sýr, ve kterém je ukryta celá chuť krajiny, všech těch bylin a trav přetavených skrze vemeno krávy do mléka a pak do té šestiměsíční uzrálé hmoty.
Na jiné hoře jsou zase salaše s volně se pasoucím stádem, které si můžete na noc pronajmout. Ráno posnídáte přemnožené borůvky. Zatrůníte v kadibudce beze stěn s výhledem na mlhavé kupky bývalých sopek a sníte o Středozemi a králi Artušovi…
Ach, ty Rakousko-Uhersko. I když je doba jinde, není dobré vzpomínat, ochutnávat a znovu prožívat to dobré ze společné historie?
Moje děti budou mít holt smůlu. Místo stavění hradů z písku na pláži se budou muset trmácet do vysokých kopců. Však i tam se dají stavět hrady. Vzdušné, z představ a snů.
Fejeton pro Reflex 28/2019