Pandemie mi úplně proměnila každodenní fungování. Většinu týdne strávím kočováním po našich městech a silných místech. Připadám si jako kamióňák. Většinu dne za volantem. Přijedu do nějakého města a dám si schůzku se starostou. Z obouchaného kombíka vytáhnu tu moji mluvící trubku, naložím ji na rudl a připadám si jak v grotesce s Charliem Chaplinem. Vrávorám, klikatím se. Není úplně nejlehčí a těžiště má nahoře. Pak ji konečně umístím. Zatočím klikou jak u flašinetu a rozbalím ten můj cirkus. Lidé se zmrzlinou se zastavují, starosta kouká, všem se to líbí.
Mám ji nastálo naloženou v kufru. O víkendu se nepracuje, že. V neděli bylo Ducha svatého. Skončilo velikonoční období. Rozjel jsem se na poutní mši do Skoků na Karlovarsku, kterou slouží můj zpovědník O. Vladimír. Odtud se říká rčení „panenko skákavá“. Podle zdejšího Skokovského kostela Navštívení Panny Marie. Zmizelá vesnička, jen oprýskaný kostel zůstal. Jinak nikde žádný obydlený dům. Jen mizející, zarůstající zdi zbylých baráků. Život v rozkladu v přímém přenosu. Ale pro mě to má značnou poetiku. Vlastně bych byl nerad, kdyby se kostel a zbylé zdi kolem až moc opravily. To bych pak musel jezdit na jiná opuštěná místa. Naštěstí jich bude vždy dostatek.
O celé místo se stará skvělé sdružení a písničkář Petr Linhart tam pořádá občasné koncerty jiných písničkářů. Od jara do podzimu se tam také střídají hlídači, kteří vždy po týdnech žijí ve věži a hlídají kostel, jenž je otevřený pro poutníky a výletníky. Prý mají vždy vyrezervovaný celý rok. Spousta lidí si chce na týden udělat poustevnu a žít týden v opuštěném kostele.
Po mši se pil čaj a pojídala buchta v zákristii. Vyprávělo se o poutích do Skoků a jinam. Spává se po cestě třeba na obecních úřadech nebo v tělocvičnách. Nemohl jsem si pomoct a chtěl návštěvníkům mše ukázat Poesiomat. Vybalil jsem ho před kostel mezi kopřivy. Zatočil klikou. Však tam také nemají ani elektřinu. Jen jeden solární panel. A spustil hlas Magora. Úplně jsem si představil, jaké by to bylo, kdyby tam člověk doputoval sám, nikde nikdo, jen opuštěný kostel, zatočil by klikou a mohl si poslechnout dvacet různých textů, které nějak hovoří o opuštěnosti, zchátralosti, vykořeněnosti. Na místě, kde před pár desítkami let kokrhali kohouti, štěkali psi, křičely děti, by znovu zazněl nějaký hlas. To místo by promluvilo.
Fejeton pro Reflex 21/2021