Fotografie textu Profesor improvizace
foto:

Profesor improvizace

Profesoru Ivanu Vyskočilovi bylo před pár dny devadesát. Tenhle kmet nás snad všecky přežije. V šedesátých letech vyvěsili na nástěnku před divadlem ceduli „Dnes se nehraje“ a diváci zírali, jak se na jevišti spíše něco děje, než že by se hrály postavy.
Založil katedru autorské tvorby na DAMU, kam na předmět dialogické jednání dobrovolně docházela spousta nedamáckých studentů. Já také. V místnosti sedělo třebas dvanáct lidí, pak se jeden odvážil a vstoupil do prostoru před ostatní a asi tak tři minuty se nechal bejt. Nic nemít připraveného, nic nepromýšlet, jen sledovat, co se to v těle děje. Často citoval Wericha: Ucho žasne, co huba mluví. Nic není špatně, když je člověku ouzko, že se stydí, tak to prostě vysloví. A třeba to zopakuje nahlas a třeba to zakřičí: „Je mi prostě traaapněěě tady před váma stát.“ A on se ozve ten druhej, vnitřní hlas, kterej toho prvního ukonejší: „Ale však jó, však my víme, že je ti trapně.“ A v člověku se rozjede krásně vnitřní dialog, všímá si tělových impulsů, zvyká si nic nevymýšlet, ale prostě bejt. Situace autenticity, čiré svobody.
Po chvíli vás Vyskočil přeruší, řekne děkuju a jak vědoucí šaman přesně poukáže, kdy to drhlo, že v jednom momentu jste přestali pravidelně dýchat. A snaží se být návodný, aby „se nám to dělo příště líp“.
Člověk získává kondici pro improvizaci. Jarda Dušek byl Vyskočilovým velkým žákem. Já sice divadlo nedělám, ale „vyskočilovskou improvizaci“ využívám pro podnikání. Tam také stále nevíte. Otevřel jsem si v roce 2010 kavárnu, ačkoli jsem nevystudoval hotelovku, neuměl dělat kafe, nerozuměl účetnictví. Ale půjčíte si peníze a rozjedete ten vír událostí, ze kterého již není úniku. A improvizujete.
Často jsem dotazován, jestli jsem měl na začátku nějaký byznys­plán. Doteď nevím, co to je. Dávat si do tabulky budoucnost, to mi nejde. Improvizace neznamená, že se všechno povede. Labužničím si ale v té nejistotě, jak to všechno dopadne. Žít v jistotě, mít na účtu značný polštář, to by mě nebavilo. Zpohodlněl bych.
Tak tedy děkuji, pane profesore Vyskočile, za vaši metodu, jak lépe být ať už hercem, kavárníkem, nebo jiným podnikavcem.

Fejeton pro Reflex 19/2019