Základ dobrého dne je dobré vyspání. V učebnicích seberozvoje je mnoho tipů na vylepšení svého života. U mě stačí jediná. Vyspat se. To pak jde všechno jako po másle. Mám dobrou náladu. Zavolají vám, že vám vykradli kavárnu, řeknete si: No co, no. Kdežto jedno nevyspání a chodím od jedné věci ke druhé jako hromádka neštěstí a jsem akorát na všechno naštvanej.
No jo, muži, slabší pohlaví. Jejich rýmičky. Ženy se s dětmi nevyspí třeba deset let. A nestěžují si.
Nemám nějaké velké obtíže se spaním. Ale jsem choulostivý muž, jednou dvakrát v týdnu se nevyspím a je to pro mě úplná katastrofa. Jsou to takové závody ve zbrojení. Probouzel jsem se třeba kvůli brzkému spuštění páternosteru v pražské Lucerně. Tři roky jsem si vždy o půl sedmé ráno říkal ach jo. A až nedávno mě napadlo se zeptat vedení, jestli by nešel zapínat trochu později. A prý ano. A dříve mě to nenapadlo.
I tak jsem ale potřeboval spát déle. Tak jsem si pořídil špunty do uší.
Dlouho jsem se je zdráhal po-
užít, že mě budu tlačit. Trochu vadily, ale ráno jsem spal déle. A zase, až po třech letech mě to napadlo. Na hradě jsem si pořídil krmítko přímo do okna. Ráno tam ptáci klepou do okna, jak se snaží rozdrtit semínka. Mám ptáčky rád, ale včera jsem se už naštval a dal krmítko na noc dovnitř.
Ráno mě probouzelo světlo. Až teď, po pěti letech, jsem se dokopal k tomu, si pořídit závěsy. Dříve jsem se díval před usnutím na mobil, na zprávy.
Zakázal jsem si to a nechávám jej ve vedlejší místnosti a vypnutý. U postele mám jen staré primky. Abych to poslední, co uvidím a zůstane mi v hlavě před usnutím, byl pohled do uhasínajících kamen.
V letních měsících nechávám spát psa na dvorku, aby mně ráno nezkoušel lézt do postele. Kočky, které by z ničeho nic přistály na peřině, už také nemám. Na bimbající hodiny jsem si už zvykl.
Takhle vždy detekuji nějaký problém, vyřeším jej a on se objeví další. Věčný koloběh.
Pochopil jsem, že je nevyspání i v něčem užitečné. Když se dva dny po sobě nevyspím a pak zase jo, to pak zažijete ten kontrast. A vážíte si toho. Berete to jako dar. Vlastně by člověk měl ráno po dobrém vyspání poděkovat v takové malé soukromé modlitbě. Mám vícero známých, kteří mají období, kdy leží osm hodin v posteli, ale z toho zaberou jen tak na hodinku, na dvě.
To říkal i Nietzsche, že ti, kdo se postí, nejsou ti, co si neumějí užívat. Ale naopak si pak umějí vychutnat onu chuť. Po třech dnech půstu vám i obyčejný chleba připadá jako delikatesa. A tak je to i s vyspáním.
foto: