Fotografie textu Moje kancelář Petřín
foto:

Moje kancelář Petřín

Jsem kavárník. Vlastně mě živí to, že si nějací dva lidé sednou u mě v kavárně na kafe a něco tam probírají. Píšu tady něco, kvůli čemu bych mohl svou živnost pověsit na hřebík.
Moje práce jsou samé schůzky. Celý den takřka proschůzkuji. A je večer a já zjistím, že jsem ani nevyšel z bytu, který je zároveň mou kanceláří. Jsem pak celej rozlámanej a rozsezenej. Začal jsem si tedy dávat schůzky za chůze do kopce a z kopce na Petříně. Skoro dvacet let jsem tam nebyl. Když jsem v devatenácti přijel poprvé žít do Prahy, byl jsem takový zvídavější. Vše jsem prozkoumával.
U toho dřevěného kostelíka se tehdy z ničeho nic zjevil poustevník. Jak z pohádky. Bílé kudrnaté vlasy a vousy, bílá etno košile. Vyprávěl eso věci, že ve všem, od biologie až po politiku, je trojiční systém. Jedna a dvě je spor. Ale trojka to překonává a integruje. Zmiňoval třetí cestu Tonyho Blaira. Žil na Petříně v jeskyni, aby to měl blízko na Hrad. Chtěl se v devadesátkách setkat s Havlem, aby jej zasvětil do tajů panování. Blázen. Ale zajímavej. Jednou jsem o něm zahlédl nějaký dokument.
A od té doby jsem tam vlastně nebyl. Znáte to, máte nějakou oblast odškrtnutou jako, tam jsem byl, to znám, tam již jít nepotřebuji. A tak jezdíme do nových a nových kontinentů a zemí. Hlavně tam, kde jsme ještě nebyli. A doma přicházíme o velké poklady.
Založil jsem si tedy „Kancelář Petřín“. Vyzvednu si návštěvu dole u lanové dráhy a prošpikovávám kopec nejrůznější kombinací cestiček. U kapličkové křížové cesty potkáte pána, co zrovna pokleká a modlí se. Na jedné lavičce, každý den tentýž bezdomovec v promočeném spacáku a s fenomenálním výhledem. A zatím teda většina lidí, se kterými jsem se tu sešel, říkala, že jsou rádi, že jsem je vy–táhl, že tam nebyli deset let.
Jsou jiná témata hovoru při pití kávy, piva či sklenky vína. A jiná při klidném posezení s podmanivou hudbou anebo za chůze. Není jedno lepší nebo horší. Jen jiné. Jak mám takovou nenechavou potřebu si věci dobarvovat a dotvářet, zkusím nabídnout na patřičných místech, že by se tam mohl umístit náš Poesiomat – jukebox s básněmi. Vybrali bychom tam básně, kde se objevuje téma chůze. Ne náhodou tam stojí i socha velkého chodce Máchy.
Takže si to jazykově zopakujme. Máme tu možnost buď zasedání, anebo schůze. Můžete se buď s někým sejít, anebo si jít někam sednout. Takhle manipulativně vám nabízím si vybrat.

Fejeton pro Reflex 06/2020