Pozdní podzim. Nejhezčí období roku. Poprvé si zatopím na pronajatém hradě Pirkštejn v kamnech. Uvařím si čerstvý šípkový čaj. Vyhazuju z pastiček chycené myši. Zbytek letních zalezlých much zabíjím plácačkou. Moji zimní místnost si vybrala asi stovka berušek jako úkryt před zimou. Berušku bych neplácl. To je vznešenější tvor. Milosrdně je vyhodím z okna ven.
Do zimy. Možná je to ale totéž.
Už zase jdou číst venku podzimní básníci. Většinu básní totiž neumím číst v Praze ani někde uvnitř v bytě, a už vůbec ne v létě. Zatažené nebe, zbytky listů na větvích, mazlavé rozryté polňačky od vozů těžké techniky, které tu odvážejí kůrovcové dřevo. Tam mi to nějak jde číst.
Jinde a jindy mě to prostě nebaví.
Ozval se jeden známý, jestli by se nemohl v neděli stavit. Česal jsem zrovna jablka, tak mi je pomohl sbírat. Pomáhá s jednou iniciativou řešit covid. Prý je to dost špatný. Ale našli, kde je zakopán pes.
Prymulovi už toho moc nezbylo, co by mohl ještě zavřít. Problém prý je, že to lidé nedodržují. Že se toho málo bojí. Budou oslovovat některé influencery, že by jim pomohli, aby to lidé brali vážněji. V obchoďácích prý lidé nosí roušky pod nosem, potkávají se ve více než šesti.
A prý, když jsem udělal ten Karlův most, tak by se mohl udělat podobný happening, jen naopak. Aby se lidé víc báli. Že bych tedy na Karlův most vyvezl pět set metrů dlouhý zástup mrazáků na mrtvoly? Že by se z toho udělal takový jeden dlouhý bílý stůl? A po něm by přešla smrtka v černém?
Situace je samozřejmě vážná. Jsme mistři světa. Přes covid. Určitě se musí přísně chránit riziková skupina, což je asi půl miliónu lidí.
Zbytek musí být obezřetný, ale musí nějakou formou žít. Jakmile nebudou mít pohyb, nebudou mluvit s jinými lidmi, zažívat drobné radosti, tak se jim omezí imunita a riziková skupina se rozšíří i o tyto lidi.
Můj známý to samozřejmě myslí dobře. Chce zachránit lidské životy. To chtějí ale všichni. Jen se liší v tom, jak to řešit. Říkal, kdyby třeba někdo z těch popíračů najednou obrátil, že by to mohlo pomoci. Ale už to, že někdo, kdo úplně nesouhlasí s tvrdým uzavíráním, je nazýván pejorativně popírač.
V jedné knize, kterou jsem o víkendu četl, vzpomíná autor, že se s ním chtěla sejít jedna paní z protilehlého názorového spektra. Ale jen pokud je připraven změnit svůj názor. Tak funguje u nás dialog. Povedeme dialog s druhou stranou, ale jen s vidinou, že ji třeba přesvědčíme, aby změnila svůj názor.
Po hodině povídání a česání jablek jsem měl plné čtyři bedýnky. Plodná podzimní neděle to byla.
Fejeton pro Reflex 43/2020