Hrajeme s kozama takovou hru. Oplotím jim část skály, kde potřebuju, aby vyžíraly náletový akát. A po čase si vždycky najdou nějakou skulinku, kudy utečou. Díra se odhalí, zadrátuje, kozy se vpustí a za pět dní jsou pryč. Jsou to závody ve zbrojení, kdy vždycky vyhraje koza.
Podobně si na sebe šiju různé boudy, abych nad sebou vyzrál. Jedna část mého já ohraničuje tomu druhému život různými předsevzetími. A ten druhý v nich pak hledá skulinky.
Před dvěma lety jsem si zrušil Facebook a Instagram, abych na tom nebyl přilepený. Neustálé kontrolování lajků ale vystřídalo neustálé kontrolování novinek a idnesů. Z mobilu jsem si tedy odstranil internetový vyhledávač. Když jsem něco potřeboval nutně najít, vždy jsem si jej stáhl, vyhledal informaci a pak onu aplikaci zase vymazal.
Dále jsem si pořídil čínský Huawei, kterému Google neposkytuje své služby. Nejsou tam tudíž ani mapy. Jezdím neustále podle navigace a mozek tak degeneruje. A už se mi nestává, že bych třeba někde zabloudil a díky tomu objevil třeba nějaký starý opuštěný dům. A přestal jsem se ptát takových těch tet v zástěrách na návsi na cestu. Barvitě mi popisovaly cestu, že za tím růžovým barákem doprava, pak u popelnice zabočte doleva... a po druhé větě je člověk ještě ztracenější.
Stále jsem si ale stěžoval, že se mi nedaří dostat se do atmosféry mnohahodinového klidu, kdy bych se mohl ponořit do četby nebo do nějakého psaní. V týdnu mi stále drnčí telefon a uhánějí mě maily. Dokonce jsem zvažoval, že přejdu zpátky na pevnou linku. Ale to už je pro mou práci moc krok zpátky. Objevil jsem však aplikaci, kde se dá nastavit, že se vám telefon třeba každé dvě hodiny převede do letového režimu. A nastane to kýžené, že si vytvoříte malou překážku. Kdykoliv si jej mohu zase zapnout. Ale když se dostanu do soustředění třeba na četbu, úplně zapomenu telefon zase zapnout. To je známá věc, dát mezi nějakou malou závislost, cigarety, mobily, počítačové hry překážku. Třeba si to zavřít do vedlejšího pokoje do skříně. Kdykoliv si pro to můžeme dojít, ale neleží nám to na dosah ruky na stole.
Neustále si říkám, že to, že neplním svá předsevzetí, například že málo čtu, je kvůli těm zlým technologiím. Jsem zvědavý, jestli, až vyřeším dokonale tento problém, třeba nezjistím, že si vždy najdu důvod, proč to budu obcházet. Jestli to nejsou tak trochu výmluvy.
Fejeton pro Reflex 35/2020