Každý období má něco. Léto je fajn, ale už se těším na říjen, kdy mi začne topná sezóna a budu si moci na hradě přikládat polínka do krbovek. A u toho se budu zase celý půlrok těšit na léto, až budu moci chodit skoro celý den na boso.
V centru Prahy se moc na boso chodit nedá. Teda dá, ale zase nechci být tolik za exota. Udělal jsem to asi jednou před dvaadvaceti lety. Chtěl jsem si připadat, že mi je jedno, co si o mně lidé myslí. Že jsem hipík, který může po Staromáku chodit bosky. Když jste náctiletí, tak se potřebujete neustále vůči něčemu vyhraňovat nebo dělat pózy, to je normální.
Pak jsme ještě chodívali po mnoho let číst Nietzscheova Zarathustru na Vyšehrad. Sešli jsme se u prof. Zdeňka Neubauera doma dole v Podolí a pak s ním šla skupinka asi devíti žáků takovými cestičkami nahoru. Teď už tam ty cestičky, kde jste si připadali jak někde na venkově, nejsou. Postavily se tam baráky. Možná i odtud mám vtisknuté, že chodit na boso je normální. Že člověk nějak více cítí zemi, trávu, kamení. Vosu, včelu. Na to člověk ani nemusí být nijak zvlášť vnímavý. Ale po dvou dnech to zase splaskne.
Ze začátku bosařské sezóny to jde hůře. Nohy jsou po celé zimě zhýčkané a měkké. Musí trošku zhrubnout, aby ty malé kamínky netlačily. Vlastně se onou chůzí na boso nohy i masírují. Říká se, že v chodidle je obsaženo celé tělo. Že si na určitých bodech masírujete třeba žlučník. Našlapováním po kamenité cestě teda vlastně pořádnou masáží celého těla. Úplnou masážní orgií je procházet nějakým ledovým potokem. Chvilku mazlavé placáky, chvilku píseček, vrávoravé vyrovnávání rovnováhy.
Na hradě Pirkštejn chodím po dvě stě let starých podlahových prknech. To je úplná slast, našlapovat po těch hladkých sucích. A dobře, občas se mi zadrhne do kůže tříska. Zase se do mě ten hrad celkem znatelně obtiskuje.
Při cvičení taiči si má cvičenec představit, že na nohou nese celou zeměkouli. Navodit si ten pocit. Po celé délce chodidla cítit tu rovnováhu. Bosé nohy jsou takovým dalším šestým smyslem, jak cítit ve světě víc.
Fejeton pro Reflex 34/2020