Miluju probírat se zlomovými okamžiky v životě a poměřovat, které jsou převratnější než ty druhé. Na předních příčkách se umísťuje přečtení Kerouakova Na cestě v patnácti, a tím způsobené jezdění stopem a celý přístup k životu. Nebo když mi ve dvaceti přišel dopis, že mě vzali na vejšku na politologii. Dělal jsem střední se samejma čtyřkama, tak to nebylo moc pravděpodobné. Anebo když jsem si před dvěma lety zrušil Facebook, což mi pomohlo přestat si dělat starosti, co si o mně kdo myslí. A o objevení křesťanství skrze babičku ve třinácti ani nemluvě.
Okamžik, kde ale už nic nebylo jako předtím, bylo 2. srpna 2010, kdy jsem otevřel svoji první kavárnu v Krymské. Do té doby jsem byl věčný student, který občas zašel na nějakou přednášku. Každodenním rituálem bylo rozeslání zprávy některému z kamarádů s krátkým textem „Šach?“. A sedli jsme si do kavárny Jericho a prohráli celý den. To byly bezstarostné chvíle. Živil jsem se jako herec v reklamách a DJ, takže jsem si za jeden den vydělal peníze, které stačily na pár týdnů poflakování po kavárnách. Teda poflakování, přečetl jsem tam mezi partičkama šachu všechny noviny a neustále se o něčem diskutovalo.
A najednou se to vypnulo. Ten sladký poklid. Otevřel jsem kavárnu a měl volno tak jeden den v měsíci. Musel jsem se zadlužit, neexistovala varianta, že by se to nepovedlo. Nešlo všem těm lidem, co mi půjčili peníze, je nevrátit. Říká se, že lidský mozek funguje asi na 10 procent kapacity. Nebo když jde matce o život dítěte, tak se v ní najde neuvěřitelná síla. A ta situace byla podobná. Hrozila mi ztráta dobré pověsti. To se člověk vybičuje spát málo a pracovat dvacet devět dní v měsíci. V tom mi přijde kapitalismus skvělej, že jste nuceni ze sebe dostat to nejlepší. Z líného kavárenského povaleče se stanete upracovaným (ale blaženým) kavárníkem. Když je člověk někde zaměstnán, tak se taková urputná motivace hledá hůř.
Díky první kavárně v Krymské pak vznikla další místa a piana a střechy. To už ale nebyl takový předěl. Jako raketa, která spotřebuje nejvíce energie na odpoutání od gravitace Země. Pak už se jen tak plachtí. Teda, to neznamená, že by se ty věci udělaly samy. Stále je práce dost. Ale dělá se s větší lehkostí.
A tak jsem si oslavil tohle desáté výročí, kdy vznikl někdo o dost jiný než předtím. Je dobré si slavit narozeniny jako záminku k promítnutí určitého životního období. Pak jsou ale také výročí přelomů. A ta jsou kolikrát důležitější než narození samotné.
Okamžik, kde ale už nic nebylo jako předtím, bylo 2. srpna 2010, kdy jsem otevřel svoji první kavárnu v Krymské. Do té doby jsem byl věčný student, který občas zašel na nějakou přednášku. Každodenním rituálem bylo rozeslání zprávy některému z kamarádů s krátkým textem „Šach?“. A sedli jsme si do kavárny Jericho a prohráli celý den. To byly bezstarostné chvíle. Živil jsem se jako herec v reklamách a DJ, takže jsem si za jeden den vydělal peníze, které stačily na pár týdnů poflakování po kavárnách. Teda poflakování, přečetl jsem tam mezi partičkama šachu všechny noviny a neustále se o něčem diskutovalo.
A najednou se to vypnulo. Ten sladký poklid. Otevřel jsem kavárnu a měl volno tak jeden den v měsíci. Musel jsem se zadlužit, neexistovala varianta, že by se to nepovedlo. Nešlo všem těm lidem, co mi půjčili peníze, je nevrátit. Říká se, že lidský mozek funguje asi na 10 procent kapacity. Nebo když jde matce o život dítěte, tak se v ní najde neuvěřitelná síla. A ta situace byla podobná. Hrozila mi ztráta dobré pověsti. To se člověk vybičuje spát málo a pracovat dvacet devět dní v měsíci. V tom mi přijde kapitalismus skvělej, že jste nuceni ze sebe dostat to nejlepší. Z líného kavárenského povaleče se stanete upracovaným (ale blaženým) kavárníkem. Když je člověk někde zaměstnán, tak se taková urputná motivace hledá hůř.
Díky první kavárně v Krymské pak vznikla další místa a piana a střechy. To už ale nebyl takový předěl. Jako raketa, která spotřebuje nejvíce energie na odpoutání od gravitace Země. Pak už se jen tak plachtí. Teda, to neznamená, že by se ty věci udělaly samy. Stále je práce dost. Ale dělá se s větší lehkostí.
A tak jsem si oslavil tohle desáté výročí, kdy vznikl někdo o dost jiný než předtím. Je dobré si slavit narozeniny jako záminku k promítnutí určitého životního období. Pak jsou ale také výročí přelomů. A ta jsou kolikrát důležitější než narození samotné.
Fejeton pro Reflex 32/2020