Kdybych si udělal žebříček slastí, takový top 10, tak by běhání obsadilo jednu z prvních tří příček. Dělá to dobře mému tělu, duši, a přesto to nedělám. Teda nedělám, běhám málo. Jsem strašně línej. Někdy nevyběhnu, že je moc teplo, jindy, že je moc zima. A někdy je zase po dešti a to bych mohl někde uklouznout. Stále si něco umím vymyslet.
Když už ale vyběhnu, tak zásadně v krajině a minimálně po asfaltu. Zásadně bez sluchátek. Nikdy nemám naplánovanou trasu. Vyběhnu a krom soustředění na dech a kroky se do poslední chvíle rozhoduju, jestli uhnu pěšinou do pole, nebo budu pokračovat lesem. Často se cesta ztrácí, tak se pak prodírám vysokou loukou, zarostlým lesem. Nesnáším rovinky. Miluju kopce. Když se ta lýtka zatínají jedno, druhé... A taky nesnáším ty běhací aplikace. Běhám okolo hodiny. Je mi jedno, kolik přesně uběhnu. A většinou si to naplánuju tak, abych poslední dva kilometry domů šel už pěšky. To se po celém těle rozhostí nesmírný klid, a hlavně síla. Napadají mě myšlenky. Jó, nosím mobil, abych si nahrával poznámky. Vlastně ty nejlepší nápady, jak si vylepšit život, vznikly při běhání. Běhám zásadně sám a v místech, kde skoro nikoho nepotkám. Nepotřebuji se úplně dělit o můj utrápený výraz ve tváři, o supění, o styl běhu, který by se dal nazvat belháním.
Vím, že je asi lepší běhat po ránu. Já jsem ale večerní typ. Ráno je pro mě klidným, meditativním časem. To si člověk uvaří čaj, zapálí svíčku, dlouze se dívá z okna. O to nechci přijít. Když doběhnete skoro za stmívání, opláchnete se venku studenou hadicí, všechny smysly zbystřelé. Posloucháte to ticho, jen se občas mihne netopýr.
Slast pokračuje, když uléháte do postele. Složíte své unavené nohy a usnete raz dva.
Četl jsem teď knihu o nejrůznějších meditačních praktikách. O zenu, taj-či, ignaciánských duchovních cvičeních, józe. Tento způsob běhání je pro mě především meditací. Člověk si do morku prodýchá tělo. Když si dává nějakej slušnej kopec, tak si navozuje až lehce halucinogenní stav ducha. Vytvoří si pak stav obrovské vnímavosti. Nějak víc slyší ptáky. Svět se mu na chvilku zastaví jak v matrixu a zahlédne motýla, co se jakoby zastavil ve vzduchu. Je omámen lesem, polem, loukou.
Asi vypadám, jako bych bral nějaký drogy, co? Já na klasický drogy nikdy moc nebyl. Ale to běhání si asi ještě párkrát šlehnu.
Fejeton pro Reflex 30/2020