Kamarád pořádal kosení. Tak jsem si vzpomněl, že bych se mohl naučit, jak se naklepává kosa a jak se správně seče.
Nikdy jsem nebyl příznivcem motorových sekaček. Dokonce je nesnáším. Celý víkend u nás v Ratajích neslyším nic jiného. Přemísťuji se v průběhu dne vždy do jiné části zahrady a jiné místnosti, abych byl řvoucímu zvuku co nejdál.
Kdyby se alespoň domluvili, že budou sekat v jeden čas. Ale takhle začne jeden v pátek, a jak naschvál,
když skončí jeden, začne další. A tak to jde až do neděle. Vyraší sedmikrásky, zvonky a šup, to je smetí, to se musí posekat. Vždyť by tam někde mohla číhat i klíšťata! Sekání je asi obdoba potřeby vysávat vysavačem. Hospodyně chce mít čistý zelený koberec.
Mně doteď sekala trávu koza. Po víkendovém zaškolení jí v tom bude vypomáhat i kosa.
Sekat se musí ráno, kdy je rosa. To se to ostří zarývá do zelené hmoty jako nůž do másla. Pravidelný zvuk brousku, jenž se musí namočit do vody v pochvě, která je zastrčená za opaskem. Tráva zůstává po správném sečení v úhledných řádcích. Dosekáte se například k třezalce, které se můžete vyhnout, a tím si pěstovat snovou louku. Jde tak o jistou formu požitku z destrukce. Jedna část polarity zahradnické práce je o sázení, čekání na zrání. A druhá je o viditelném udělání hrozně moc práce.
Pozoroval jsem, jak se kosáci společně zesynchronizovali a doslova hudebním nástrojem kosou vytvářeli žací symfonii. Když se kosa vrací do výchozí pozice, spodní stranou si ošmátrává terén, aby pak třeba nenarazila na kámen. Malinko se popojde a v jednom jediném pohybu sem a tam se kosí. Připomíná to taj-či. Cílem je netlačit, nepřekonávat odpor. Činit vše s lehkostí. Jak tanec. Soustředíte se pouze na své tělo, dech, vnímání terénu, zkosení kosy, nabroušeného ostří a brzkého rána.
V dětství jsme shrabovali seno a dávali ho do kopek. Pak jsme se vždy rozeběhli a skákali do nich. Nebo, když jsme pak seno vyházeli babičce na půdu, tak jsme v něm skákali a schovávali se. Nemůžu si představit rytmus roku bez vůně sena. Další výhoda sečení kosou je, že pak nemusíte utrácet peníze za modré trampolíny na svých zahradách.
Nechci tady působit, jako bych vyzýval k návratu na stromy. Taková myčka je skvělý vynález. A to, že se vynalezla auta, ještě neznamená, že přestaneme jezdit na kole. Chci spíš ukázat, že někdy (ne, když máte mnoho hektarů) může život v jednoduchosti být velmi prospěšný.
Kdyby se alespoň domluvili, že budou sekat v jeden čas. Ale takhle začne jeden v pátek, a jak naschvál,
když skončí jeden, začne další. A tak to jde až do neděle. Vyraší sedmikrásky, zvonky a šup, to je smetí, to se musí posekat. Vždyť by tam někde mohla číhat i klíšťata! Sekání je asi obdoba potřeby vysávat vysavačem. Hospodyně chce mít čistý zelený koberec.
Mně doteď sekala trávu koza. Po víkendovém zaškolení jí v tom bude vypomáhat i kosa.
Sekat se musí ráno, kdy je rosa. To se to ostří zarývá do zelené hmoty jako nůž do másla. Pravidelný zvuk brousku, jenž se musí namočit do vody v pochvě, která je zastrčená za opaskem. Tráva zůstává po správném sečení v úhledných řádcích. Dosekáte se například k třezalce, které se můžete vyhnout, a tím si pěstovat snovou louku. Jde tak o jistou formu požitku z destrukce. Jedna část polarity zahradnické práce je o sázení, čekání na zrání. A druhá je o viditelném udělání hrozně moc práce.
Pozoroval jsem, jak se kosáci společně zesynchronizovali a doslova hudebním nástrojem kosou vytvářeli žací symfonii. Když se kosa vrací do výchozí pozice, spodní stranou si ošmátrává terén, aby pak třeba nenarazila na kámen. Malinko se popojde a v jednom jediném pohybu sem a tam se kosí. Připomíná to taj-či. Cílem je netlačit, nepřekonávat odpor. Činit vše s lehkostí. Jak tanec. Soustředíte se pouze na své tělo, dech, vnímání terénu, zkosení kosy, nabroušeného ostří a brzkého rána.
V dětství jsme shrabovali seno a dávali ho do kopek. Pak jsme se vždy rozeběhli a skákali do nich. Nebo, když jsme pak seno vyházeli babičce na půdu, tak jsme v něm skákali a schovávali se. Nemůžu si představit rytmus roku bez vůně sena. Další výhoda sečení kosou je, že pak nemusíte utrácet peníze za modré trampolíny na svých zahradách.
Nechci tady působit, jako bych vyzýval k návratu na stromy. Taková myčka je skvělý vynález. A to, že se vynalezla auta, ještě neznamená, že přestaneme jezdit na kole. Chci spíš ukázat, že někdy (ne, když máte mnoho hektarů) může život v jednoduchosti být velmi prospěšný.
Fejeton pro Reflex 25/2020