Králici na hradě

Prý tahle krize přinese více home officeů. To potom bude spousta volných administraček, které se budou moci předělat na paintballová hřiště, že? Já tu mám takovou králikárnu office. Mám puštěných rovných šest obrazovek najednou a sleduju, co se na které děje. V šuplíkové televizi tlí dřevo a vlají pavučiny. Na vedlejší okno mi soused věnoval obraz Madony s dítětem.
V tomto okně se sice také nic moc nehýbe, ale děj je to naprosto zásadní. Mocný Bůh přišel na svět v podobě křehkého dítěte. A v horním patře krmím pampeliškama králici. Ano, krmí se králici, ne králíci. Jaké jiné zvíře by se taky na hrad hodilo, že. 

Zbylé dva rámy pohlcuje břečťan. Pomalinku se tam svými chapadly prodírá.

To je moje televize. Sleduju více programů najednou. Nejlepší pořady dávají, když se zešeří. Na pozadí kývající se šeříky a hloh. Bílí hopsající kralici, kteří vystupují z černé tmy jako černé loutkové divadlo.
Nejsem typický venkovan. Zatím vůbec nevím, co s nimi pak budu dělat. Nikdy jsem králika nezabíjel. Ani nevím, jak se to dělá. Když chci nainstalovat tiskárnu k počítači, najdu na YouTube spoustu návodů. Nevím, jestli tam ale najdu manuál, jak zabít králika.
Ani nevím, jestli je chci nechat rozmnožovat. To by se problém se zabitím násobil.
Mně se u toho prostě dobře přemýšlí. Pijete japonský čaj nebo německý ryzlink a pozorujete různé děje. Doslova office space. A protože moje práce kavárníka, provozovatele střech a dalších veřejnoprostorových projektů závisí na nápadech, vlastně takhle i pracuju.

Fejeton pro Reflex 21/2020