Labutí jezero

Miluju dlouhé víkendy od pátku až do pondělí, kdy jsem na hradě sám. Teprve pak zase můžu mezi lidi a nějak ten frmol přežiju. Hojnost samoty.

V neděli, kdy asi všichni prožívali euforii z neočekávaného slunečného dne, jsem se šel se psem projít po okolí. Podle mapy vybírám cestu, kudy jsem ještě nešel, a spíš polňačky než les. Hned zkraje neprochozené cesty vidím rákos a rybník. Malý český rybníček. A v dáli labuť. Šlapací. Jak se k ní blížím, vidím u ní člověka, jak ji odvazuje. Jako by na lase držel koně. A vtom poznám kamaráda, co jsem s ním před dvěma lety dělal společné zpívání Není nutno se Zdeňkem Svěrákem. Vůbec jsem nevěděl, že u toho rybníka bydlí. Ze zahrady jde rovnou k vodě. Prý, jestli nechci svézt na labuti. Samozřejmě že to je nabídka z dětských snů. Sami na rybníce na labuti. Říkám: Kdes to, proboha, splašil? V covidové době prý potřeboval rozptýlení, náhodou šel na bazar a ten den to tam jedna paní dávala. Normálně by to stálo tak sto pade, on to koupil za dvacet. Ale takovouhle věc stejně neseženete. Vlastně by to byl skvělý podnikatelský nápad, vyrábět tyhle labutě. „A čím se živíš?“ – „Prodávám labutě.“ Začít velký podnikatelský příběh na tom, že začnete prodávat labutě. To se pak nemůže nepodařit, ne?

Když ji přivezli, tři dny tam kroužil jeden labuťák a toužebně se s ní snažil navázat kontakt. Když se pak vrátil do party, asi tam hned hlásil: „Kluci, nebudete mi věřit, co jsem viděl. Tááákhle obrovská byla...“ Do labutě musíte ve dvou, jinak to neušlapete. Chytré omezení. Potřebujete parťáka. Má dole i kolečka, takže je to vlastně labuť obojživelník. Jak z Fantomase. Můžete s ní pak i šlapat po silnici. Při šlapání mi vypráví, jak teď se Svěrákem dělal tu parafrázi na Kolju. Jak volal jednomu dobrovolnému hasiči, který koordinuje pomoc Ukrajině, a ten pán se představil pan Dobrovolný. A spousta dalších šíleností.

Já si také vyřešil hlavní téma, co letos umístím jako dominantu na Střechu Radost. Doteď jsme tam měli posed, lidé se dívali na Prahu z posedu. Teď, když jsem se dozvěděl, že labuť umí být i obojživelná a má kolečka, pořídím jednu takovou na střechu. Nejkrásnější pohled na město je přece ze šlapací labutě, se říká, ne? Tak takhle to vypadá, když člověk chce bejt o víkendu naprosto sám, jen si něco číst, psát a procházet se. Někam se nazdařbůh vydáte a už se něco děje.