Nemám prý psát o Ukrajině.
V čísle toho bude dost. Natrhal jsem si první sněženky. Sezóna trhaných květin do vázy zahájena. Od teď až do listopadových šípků. Nemohl jsem se k nim ale přes uschlé stonky moc dobře proklestit. Tak jsem se rozhodl si zapyromanit. Začal jsem pálit všechny uschlé větve, trávy a lodyhy. Radost, jak to vždy blafne, když tam hodíte plnou náruč rostlin. Oheň vám to doslova sežere z rukou. A chce víc. O to rychleji kmitáte, aby vám dobře hořel. Kolem ohniště se rozhoří uschlá tráva, ale stačím ji zadupat. Když je kupa příliš veliká a jenom to čoudí, tak to nadzdvihnu vidlema, aby se všechno provzdušnilo.
Celý tím provanu. Vlasy mi budou cítit vyuzením ještě pár dní. Ještě pár dní v Praze budu vzpomínat na tyhle blažené chvíle. Připadám si jak uhlíř, který musí udržovat permanentní doutnající drobnou žhavost. Popelem pak pohnojím jabloně, záhony. Staré rostliny svou proměnou dají růst zase novým. Z popela vznikne nový
život. Pak si uvařím meltu. Jako kavárník na kafe moc nejsem.
Mléko mi došlo, tak zahustím trochou vymačkaného prošlého pikaa. A se silným pocitem zadostiučinění se uznale dívám na kus odvedené práce.
Dívám se na rašící kosatce, ještě zakrslé petrklíče. Nejvíce času trávím na zahradě od března do května. Pak už to není takové. Každý den si člověk všimne nějaké novinky. Na základce jsme hráli hru, kdy šel jeden žák za dveře. Něco se změnilo, třeba se houba položila na radiátor, a on to pak musel uhádnout. Jarní zahrada je podobnou hrou na zachycení drobných rozdílů.
Tohle ohňové čištění zahrady je vděčné. Hned vidíte znatelný výsledek. A ještě radost z proměny uschlé hmoty na popel. Když pálíte oheň jen tak s přáteli, musíte jít na dřevo a je to hezké pak u něj sedět a dívat se do něj. U pálícího ohně je víc vidět užitek.
V osmdesátkách se na čarodějnicích pálilo všechno možné. I pneumatiky. Hrozná prasárna, já vím. Ale jako děti jsme to milovali. Strašně dobře to hořelo. A pak ten kruhový ohňový tvar. Občas se nějaká skutálela z hromady bordelu a jak ohňový had, zakousnutý do sebe, se pomalu kutálela k nám. My zajekli, ale dobrovolný hasič hada tyčí zpacifikoval zpátky do třímetrového kopce ohně. Radost z destrukce. Z ničení. Dělání malých ohníčků. Asi zažívají něco podobného i ruští vojáci. Škoda že si tuhle slast nekompenzují u sebe na zahradě.
Fejeton pro Reflex 15. března 2022