Namísto komunikace hejt

Před rokem jsem u sebe v bytě na střeše Lucerny pořádal otevřenou adventní snídani s knězem Láďou Heryánem. Hayato Okamura tam řekl: „To je škoda, že tady nemůže být můj bratr Tomio, on by to tak potřeboval slyšet a potkat se s takovými lidmi.“
A já si uvědomil, že kdybych to udělal, moje sociální bublina by mě zajisté vyobcovala. Tomio Okamura na Havlově Lucerně, skandál. A rozjela by se kampaň a lidé by dávali negativní hodnocení na Facebooku a psali by: „Fuj, tady je Okamurovo / Co tam dělá? / S takovými lidmi se nemá co bavit.“
Kdysi se říkalo: „S komunisty se nemluví.“ Kam tato zásada až platí? S kým vším se slušný člověk podle mé sociální bubliny nebaví? S okamurovci? Zemanovci? Babišovci? Máme je nechat izolovat, ať se maximálně baví se sebou navzájem?
A tak se oni zabarikádují ve svém mentálním světě a my ve svém. Komunikací je hejt. Rozlišuje se dobro a zlo a úplnou náhodou jsme my na straně dobra a ti druzí jsou reálné zlo. 
Říkají: „Tím, že se s ním bavíš, jej legitimizuješ.“ Copak se nemůžeme potkat s názorovým protivníkem a slušně vést spor? Ale můžeme se potkat, ne? Nevedou tyto barikády k budoucí občanské válce?
Nedávno jsem oslovil v protinázorové debatě Václava Bělohradského a Václava Klause ml. Jeden z nich odmítl. Potom Petra Hájka a Ondřeje Sláčálka, totéž. Lepší je se potkávat s těmi, co si rozumějí. 
Tak jsem vám chtěl říct, vážená veřejnosti, že se odradit nenechám a budu oslovovat názorové protiproudy dále a snad se dočkám vstřícného postoje od někoho z vás. A čekejte i selfie s Jiřím Ovčáčkem. Nebudeme mu vylévat pivo na hlavu, budeme se s ním normálně, upřímně a slušně bavit. 
(opět foto s pávem)

Fejeton pro Reflex 48/2018