Ocitl jsem se v ráji. Což
je pro mě po vysilujícím pracovním týdnu páteční vesnická hospoda.
A tahle podhradní v Lipnici nad Sázavou byla obzvláště zachovalá.
V Praze se občas pořádají retrovýstavy. Jak se žilo v osmdesátkách,
například. Já si to chodím raději prohlédnout do reálných prostor.
Květované záclony na starých garnýžích. Umakartová stěna. Hnědé plechové akumulačky, které jsme měli na základce. Kalendář pověšený na čouhajících drátech od žárovky. Na WC Dámy prorezivělé plechové kabinky s železnou závlačkou. K pití žluté a červené limonády. A pivo samozřejmě. Jó, a v předsíni asi čtyřicet nožiček z prasete. Vyskládaných vedle sebe.
Konal se tam totiž každoroční nasolovací workshop Podlipnických šunkovníků. V Lipnici suší celá vesnice pršuty. Na Moravě pálí slivovicu, tady suší šunky. Před sedmi lety to tam rozjel Václav Slavíček. Metodou pokus a omyl. Jestli si to chcete také zkusit, doporučuji jeho blog – susena-sunka.blogspot.com.
Jednou za rok se sejdou, aby si společně nasolili a upravili kýtu. I já si nechal pořídit jednu hnátu. Nejdříve se musí vykostit klíční kost. Už to je pro mě, který je zvyklý dostat na talíř upravené maso, trošku nechutná záležitost. Ale dělali to všichni, tak co. Poté jsem vytlačoval zbylou krev z tepen. S rukama od krve se člověk napije piva. A pak zase morbidně masíruje mrtvý sval stehna. Jak nějaký nekrofil. Pak ji musíte zakrojit dokulata, aby se sušila rovnoměrně. A pak už jen mnete dlaní sůl do masa a do všech koutů kýty. Z odkrojených kusů masa, jichž mohlo být tak čtyřicet kilo, se namelou karbenátky. Na velkém stole na igelitu tam pak společně čtyři chlapi holýma rukama promíchávají tu kupu masa. Hnětou a Maďar Tibor stále přisypává koření, komentuje, prstem chutná, jestli je ta růžová hmota dostatečně ostrá a opepřená. Pak už uplácávají placičky. Kolem stojí osazenstvo s pivem a celý tento výjev pozoruje. Opravdu surové divadlo.
Jednou bych chtěl napsat knížku, takovou kuchařku, jak se dělá dobrý mejdan. Já na začátku sezvu lidi na určitou hodinu a schválně nestihnu veškeré přípravy. Dva lidi, co se neznají, pošlu se džbánkem pro pivo. Jiní jdou dokoupit víno. Další krájejí rajčata. Společně se tak seznámí, něco se děje. Překoná se prvotní trapná chvíle.
V lipnické hospodě to bylo podobné. Stále bylo co dělat. Ani tam nehrála hudba. Místo kulturního programu tam hrály hlavní roli prasečí nožky.
Květované záclony na starých garnýžích. Umakartová stěna. Hnědé plechové akumulačky, které jsme měli na základce. Kalendář pověšený na čouhajících drátech od žárovky. Na WC Dámy prorezivělé plechové kabinky s železnou závlačkou. K pití žluté a červené limonády. A pivo samozřejmě. Jó, a v předsíni asi čtyřicet nožiček z prasete. Vyskládaných vedle sebe.
Konal se tam totiž každoroční nasolovací workshop Podlipnických šunkovníků. V Lipnici suší celá vesnice pršuty. Na Moravě pálí slivovicu, tady suší šunky. Před sedmi lety to tam rozjel Václav Slavíček. Metodou pokus a omyl. Jestli si to chcete také zkusit, doporučuji jeho blog – susena-sunka.blogspot.com.
Jednou za rok se sejdou, aby si společně nasolili a upravili kýtu. I já si nechal pořídit jednu hnátu. Nejdříve se musí vykostit klíční kost. Už to je pro mě, který je zvyklý dostat na talíř upravené maso, trošku nechutná záležitost. Ale dělali to všichni, tak co. Poté jsem vytlačoval zbylou krev z tepen. S rukama od krve se člověk napije piva. A pak zase morbidně masíruje mrtvý sval stehna. Jak nějaký nekrofil. Pak ji musíte zakrojit dokulata, aby se sušila rovnoměrně. A pak už jen mnete dlaní sůl do masa a do všech koutů kýty. Z odkrojených kusů masa, jichž mohlo být tak čtyřicet kilo, se namelou karbenátky. Na velkém stole na igelitu tam pak společně čtyři chlapi holýma rukama promíchávají tu kupu masa. Hnětou a Maďar Tibor stále přisypává koření, komentuje, prstem chutná, jestli je ta růžová hmota dostatečně ostrá a opepřená. Pak už uplácávají placičky. Kolem stojí osazenstvo s pivem a celý tento výjev pozoruje. Opravdu surové divadlo.
Jednou bych chtěl napsat knížku, takovou kuchařku, jak se dělá dobrý mejdan. Já na začátku sezvu lidi na určitou hodinu a schválně nestihnu veškeré přípravy. Dva lidi, co se neznají, pošlu se džbánkem pro pivo. Jiní jdou dokoupit víno. Další krájejí rajčata. Společně se tak seznámí, něco se děje. Překoná se prvotní trapná chvíle.
V lipnické hospodě to bylo podobné. Stále bylo co dělat. Ani tam nehrála hudba. Místo kulturního programu tam hrály hlavní roli prasečí nožky.
Fejeton pro Reflex 07/2020