Skolit kance

Konečně se v mé venkovní vaně už dělá ráno krustička ledu. Znamení, že je vše v pořádku a já se mohu každé ráno vymáchat v absolutním blahu. Konečně jsou tady normální měsíce, kdy je venku okolo nuly. Dlouhou dobu jsem se zkoušel sprchovat studenou sprchou. To není špatné, ale voda například v Lucerně, kde napůl bydlím, není tolik studená, je spíše vlažná. Před rokem jsem si zkusil vytáhnout na střechu a na hrad plechovou vanu. To je úplně něco jiného.
Už to mám najeté. Vstanu z teplé postele, zapálím svíčku na stole, sáhnu po osušce a jdu ven. Prozpěvuju si často jednu adventní píseň 
Ejhle, Hospodin přijde. Přikazuju sám sobě jenom dojít k té vaně. „Když si to pak rozmyslíš, tak je to v pořádku. Klidně se vrať do tepla, Kobzo.“ Takhle na sebe zkouším různé úskoky. Stojím před vanou a rozmýšlím, jestli se teda nevrátit, když to mám povolený. Jenže ona je docela zima, jak tam stojím nahej. Tak si řeknu: zkus tam vlízt jen po nohy, a když to bude blbý, tak zase vylezeš. No, stoupnete si tam a to vám vypne mozek a prostě se tam rezignovaně položíte. Ruce se přirozeně spojí k modlitbě, protože druhá varianta je položit je do vody a to by vám odčerpalo hrozně moc tepla. Zavřu oči, ostrým dechem vydechuju do těch sepjatých rukou. Nejdřív staženost, každým nádechem tělem prostupuje uvolněnost a euforie.
Říká se, že bychom měli prožívat přítomnost, nemyslet u něčeho na něco jiného. Někdy se o tento stav musíme snažit. U milování, vyprávění vtipu, hraní šachu a ponoření do ledové vany to jde úplně samo. Fakt není čas myslet na to, že nemám zaplacené parkování. Po tomto ranním hrdinství jdu vítězoslavně dovnitř, a protože se tělo potřebuje zahřát, začne se samo pohybovat, až tančit takovým podivným vytřepávajícím rytmem. Nemám puštěnou žádnou hudbu. Jen přemáhám podchlazení organismu. No ještěže mě nikdo nevidí. Šlehnutí ranní dávky vany má pak vliv na další věci. Přirozeně se začnu hejbat, procvičovat. Dám si většinou krátkou meditaci, zdravou snídani. Nějak se udělá dobré ráno. Rána se musej umět. To není jen tak.
Když se povede ráno, den už pak jede takovým samopohybem. Tam už toho tolik ovlivnit nedokážu. Ale nastavit to doslovné probuzení. Tu jasnost v očích. Procházíte pak tím dnem, těmi pracovními schůzkami a někde v skrytu víte, že jste ráno chtěli jít skolit kance.