Jednou jsem byl s jedním kamarádem v Portugalsku. Hrozně mě štval, v dobrém, že jsme šli po ulici a on si hned všiml nějakých podivností na barácích. Nesmyslně vedených okapů, detailu v okně, schůdku před bankomatem, který zabraňoval k němu přistoupit. Cítil jsem se jako na sběru hub, kdy jdete po lese s jiným zkušeným houbařem, oba zaostřujete zrak na jehličí, mech a pařezy. A on křičí neustále: „Mám.“ A vy jen naříkáte na sucho a že prostě asi nerostou.
V tom Portu jsem prohrál kontumačně 10:0. Já si prostě ničeho bizarního ani pozoruhodného nevšiml. Tak on v tom byl cvičený. Je to designér. To jsme vlastně hráli na základce, žák šel za dveře a ve třídě se změnilo pár věcí, houba se dala na vrch tabule, na obraz prezidenta se položilo pero a on měl uhádnout, co bylo jinak.
Napadlo mě, že by se z takových všímavých rýpalů mohl vybrat někdo opravdu jízlivý a mohli bychom z něj udělat Pohlreicha přes veřejný prostor. Město by si ho dobrovolně pozvalo na inspekci, on by se jen tak prošel a pak by přikročil k pomyslnému pokutování jakési „módní“ policie, akorát, že přes vzhled města.
Známe to všichni, provozní slepota. Nevidíme, na co jsme si za ta léta již zvykli. Projížděl jsem teď třeba nádherným městečkem Mladá Vožice.
Všechno v pořádku, ale pak tam narazíte před místní školou na ostře modré nádoby na tříděný odpad. V historickém centru. To se nemůže schovat do nějakého dřevěného poklopu?
Kdyby se z toho dělala reality show, tak by se samozřejmě dalo přijet bagrem před nějaký obzvlášť nechutně nakašírovaný barák a nabídlo by se majiteli ze dvou variant: zbourat, nebo přetřít? A stejně jako naučil Pohlreich Čechy jíst kvalitnější jídla, tak by nás mohl tenhle rýpal naučit lépe se starat o vizáž našich náměstí. Hodně ostrý je vedoucí jednoho ateliéru na architektuře Michal Kuzemenský. Ten by byl vhodný.
Anebo by nás jenom naučil si více všímat. A pak bychom procházeli po místech, kde jsme šli už stokrát, a připadali si jako cizinci ve vlastní zemi. Když nás teď nikam moc nepustí, tak je to i návod na nový typ cestování. Nacházet doma to, čeho jsme si zatím nevšimli.
Fejeton pro Reflex 39/2020