Už od začátku roku vymýšlíme kdejaké
skopičiny na letní sezónu na střeše pražské Lucerny. Samozřejmě to máme
na střeše lehčí, cokoliv zde umístíme na pozadí Hradčan, je kontrastní.
Dávám ochutnat z našich nápadů:
Dovézt spoustu stromů v květináčích a vytvořit rozkvetlý sad. Zorganizovat pouť na střeše. Normální střelnici s růžemi z papíru, malý řetízkáč, jednu symbolickou labuť. (Vztyčit májku.)
Část střechy pokrýt pískem a vytvořit pláž. V horkých dnech půjčovat lavory, kde si budou moci návštěvníci svlažit nohy. Je to kousek od Václaváku a člověk si tam rád sundá boty. Mám asi dvacet plechových van. Dvojice si je bude moci pronajmout. Místo do kavárny pozve muž ženu do vany. Budou se dívat na město, číšník jim přinese prosecco, romantika, že?
Sraz majitelů problémových psů s psím psychologem Rudou Desenským. To jsme si říkali, že by ale nebylo vtipné. Sto problémových psů na jednom místě. Kamarád vyprávěl, jak byl jednou na srazu psů Shiba inu. Vyznačují se tím, že nesnášejí psy stejné rasy. Majitelé je měli uzavřené v klecích, přikryté dekou. Tak to by bylo také vtipné, že?
Sraz papouškářů. Po střeše by se procházelo třeba sto lidí a na rameně by jim skřehotal papoušek. Oblíbeným programem bývá DJ. Tož bychom také pozvali dýdžeje. Na stole by měl dva gramce. Takové ty na kliku. V krabici staré desky – vídeňské valčíky a Marlene Dietrichovou. A s profesionálními grify by vyměňoval desky.
Poslechový večer s hlasy ptáků. Lidé by se uvelebili v křeslech, v ruce sklenka vína, západ slunce za Hradem a ornitolog by komentoval a pouštěl své oblíbené ptáky.
Pak jednu věc, kterou bohužel udělat nemůžeme. Je jí nuda na střeše. Jak tam bude ta pláž, vstup na rozpálenou střechu by byl pouze pro nudisty. Pupkatí opálení naháči by hráli šachy, nahé dámy by si četly časopis Burda. Všichni by se slunili. Ale to už je moc.
O prázdninách bychom v samém centru města vytvořili ukázku sedmdesátkové dovolené. Takové živé safari. Sestavili bychom takový ten větší stan s předsíňkou, k němu bychom nacástovali dva herce – mamku a taťku –, kteří by tam po pár dnů hráli, že jsou na dovolené. Seděli by v rozkládacích křesílkách, hliníkovou lžičkou by večeřeli lančmít, možná bychom i odřízli dvaceticentimetrovou boční část wartburgu, aby to zdálky vypadalo, že jim tam parkuje i vůz.
Opravdu v práci nuda není.
Dovézt spoustu stromů v květináčích a vytvořit rozkvetlý sad. Zorganizovat pouť na střeše. Normální střelnici s růžemi z papíru, malý řetízkáč, jednu symbolickou labuť. (Vztyčit májku.)
Část střechy pokrýt pískem a vytvořit pláž. V horkých dnech půjčovat lavory, kde si budou moci návštěvníci svlažit nohy. Je to kousek od Václaváku a člověk si tam rád sundá boty. Mám asi dvacet plechových van. Dvojice si je bude moci pronajmout. Místo do kavárny pozve muž ženu do vany. Budou se dívat na město, číšník jim přinese prosecco, romantika, že?
Sraz majitelů problémových psů s psím psychologem Rudou Desenským. To jsme si říkali, že by ale nebylo vtipné. Sto problémových psů na jednom místě. Kamarád vyprávěl, jak byl jednou na srazu psů Shiba inu. Vyznačují se tím, že nesnášejí psy stejné rasy. Majitelé je měli uzavřené v klecích, přikryté dekou. Tak to by bylo také vtipné, že?
Sraz papouškářů. Po střeše by se procházelo třeba sto lidí a na rameně by jim skřehotal papoušek. Oblíbeným programem bývá DJ. Tož bychom také pozvali dýdžeje. Na stole by měl dva gramce. Takové ty na kliku. V krabici staré desky – vídeňské valčíky a Marlene Dietrichovou. A s profesionálními grify by vyměňoval desky.
Poslechový večer s hlasy ptáků. Lidé by se uvelebili v křeslech, v ruce sklenka vína, západ slunce za Hradem a ornitolog by komentoval a pouštěl své oblíbené ptáky.
Pak jednu věc, kterou bohužel udělat nemůžeme. Je jí nuda na střeše. Jak tam bude ta pláž, vstup na rozpálenou střechu by byl pouze pro nudisty. Pupkatí opálení naháči by hráli šachy, nahé dámy by si četly časopis Burda. Všichni by se slunili. Ale to už je moc.
O prázdninách bychom v samém centru města vytvořili ukázku sedmdesátkové dovolené. Takové živé safari. Sestavili bychom takový ten větší stan s předsíňkou, k němu bychom nacástovali dva herce – mamku a taťku –, kteří by tam po pár dnů hráli, že jsou na dovolené. Seděli by v rozkládacích křesílkách, hliníkovou lžičkou by večeřeli lančmít, možná bychom i odřízli dvaceticentimetrovou boční část wartburgu, aby to zdálky vypadalo, že jim tam parkuje i vůz.
Opravdu v práci nuda není.
Fejeton pro Reflex 08/2020