Můj osobní netflixový seriál V Praze jako vesnici pokračuje dalšími neotřelými díly. Nasyslovávám si ten zážitek města bez turistů. Ještě pár měsíců a pak se to asi vrátí.
Tentokrát chodím na Petřín s termoskou horké vody. Všude voní medvědí česnek, který zatím zpracovávat neumím. Nasbírávám si tam ale kopřivy.
Nejzázračnější životodárnou bylinu. Nebo nejzázračnější plevel. Jaro, to je pro mě tři týdny pití čerstvého kopřiváče každej den. Všechny buňky mi promění. Jako se stala móda z otužování, divím se, že se nestalo módou pití čerstvých kopřiv.
Úplně se těším na to lehké popálení při sbírání. Vystavuju se mu. Vložím je pak do vroucí termosky a protřepu jak v šejkru. Rozložím dečku, vybalím čajové náčiní a začajuji. Doslova si tu Prahu ochutnávám.
Nejranější vnímání světa bylo přes sání mléka z maminčina prsu.
Podobně saju blahodárný kopřivový lektvar. A můžu si to město zažít víc tělesně. Přes záměrné popálení, přes sladkoštiplavou chuť.
Kavárny jsou zavřené. Pro nás, kavárenské závisláky, nezbývá než si je improvizovaně vytvářet. Rád chodím do kaváren sám. Zasněně se dívám z okna na ulici, bloumám. Cvrkot kolem vytváří důležitou stimulaci pro přemýšlení. Podobně teď pozoruji z petřínské lavičky strakapoudy, veverky, procházející párečky z Tinder schůzek. Opřen o opěradlo, připadám si jak v divadelním sále. Pro jednoho diváka. Nejsem žádný šmírák, ale nejde od kolemjdoucích nezaslechnout větu dvě. Možná bych je mohl někdy sepsat do jednoho nesouvislého textu. Co věta, to jiný útržek z hovoru.
Možná by se těmto improvizovaným parkovým kavárnám mohlo trochu pomoct.
Mohla by se třeba někam k prameni nebo u pítka nainstalovat taková veřejná varná konvice. U ní by byly k dispozici erární papírové kelímky, pytlíkové čaje. Jako v lesních barech. Někdo by si přinesl svoje náčiní a čaje, někdo by využil to připravené. A někdo by si jen zalil kopřivy nebo jehličí. A časem by se tam třeba zbudoval i čajový altán a pozorovalo by se odkvétání třešní. A skládala by se haiku. Vzniklo by takové čajové obrození. Asi už přeháním. Asi na mě ty kopřivy působí moc halucinogenně.
Jak jsou zavřené kavárny, má to ještě jeden vliv na vnímání města. Často je cítit všude kolem moč. To je sice nepříjemné, ale alespoň se tím pohnojí podrost pro kopřivy a příští rok jich bude dostatek na případný nápor nové módní vlny.
Fejeton pro Reflex 15/2021