Když se sháníte po otvíráku na pivo, tak vám nějaký chlap obligátně odpoví, že celý svět je jedním velkým otvírákem. A vezme kleště, zapalovač, klíče nebo kliku, slastně to zašumí, odzátkuje lahváče a vy můžete pít.
V poslední době se Praha stala jednou velkou hospodou. Sedáme si na obrubníky, lavičky, abychom si upižlali plastovým příborem kus šlachovitého řízku z vratké plastové krabičky. Brambory u toho padají na zem, omastek se obtiskuje do kalhot. Důstojnost člověka občas nikde.
Ale zase to člověka nutí ke kreativitě. Někdy si ze žulového sloupu od zábradlí uděláte stůl na stojáka. Jindy si sednete na schody. Vyskytnou se vám úplně jiné průhledy městem.
Jednou mi v osm, kdy zavírají okýnka, před nosem uklidili venkovní stoly. Místo nich vyvezli popelnice. Tak jsem na Národní třídě povečeřel daňčí se šípkovou na popelnici. To v životě jen tak nezažijete.
Kamarád dává svým studentům úkol, k čemu všemu se hodí obyčejná sirka.
Společně se studenty přišli asi na tři sta užitečných využití třícentimetrové třísky.
To nás přivedlo k řešení problému šachových stolků, které jsem chtěl rozmísťovat, a taky jsem jich asi sto umístil. Ale ne vždy to fungovalo.
Složitě se hledal někdo, kdo by to zaplatil. Přidala se další betonová věc k už tak zaplácanému prostoru města. Přemýšlíme teď s Jitkou Tomsovou o nalepení desítek, možná časem stovek šachových nálepek na nejrůznější obrubníky, žulové lavičky, schody. Po předchozí domluvě s úřady. A až samozřejmě skončí pandemie. Využijeme infrastrukturu, která už v tom městě je.
Kamarád kovář nám teď zkouší vykovat vzorkované náznaky figurek, jež vypálí jako cejch do nařezaných střešních latí. Ty jsou samozřejmě velmi levné. Rozestavíme je pak po těch šachovnicích a budeme čekat, co se stane. Poztrácejí se figurky? Nepoztrácejí? Když se budou ztrácet jen trošku, tak snadno doplníme. Když masivně, tak jsme prohráli. Když totiž půjdou dva lidé kolem nějakého půvabného místa a uvidí tam rozestavěné figurky, tak si hodně lidí tu jednu partičku zahraje. Jiní kolemjdoucí se zastaví, zakibicují si.
A město nebude jenom jeden velký otvírák na pivo, ale i jedna velká kavárna, kde si lidé budou moci zahrát šachy na nejnepravděpodobnějších místech. Bude to působit jako ta piana na ulici. Věc, kterou člověk zná z interiéru, se přenese do exteriéru.
Tahle doba má i pozitivní účinky. Když lidé nemohou chodit do kavárny, tak si ji udělají kdekoliv. A třeba jim i tenhle návyk zůstane.
Fejeton pro Reflex 14/2021