Po pěti letech jsem vynechal ostravské hudební Coloursy. V tentýž termín totiž probíhá konkurenční akce, které jsem konečně dal přednost.
Na půli cesty mezi dvěma hrady – Pirkštejnem a Českým Šternberkem – se koná každoroční pouť. Vybaví se vám cukrová vata, kolotoče, autíčka, labutě a střílení růže z papíru? Těsně vedle. U polňačky mezi poli stojí kaplička a slaví se u ní každoroční poutní mše ke svátku Panny Marie Karmelské. Pan hrabě Zdeněk Sternberg ji nechal před patnácti lety opravit a donedávna tam chodil ze svého hradu pěšky čtyři kilometry lesní cestou. Táhne mu na šestadevadesát, tak už jen vozem.
Se svou ženou měli vyhrazené důstojné sezení pod břízkami, kde mě vždycky kousali mravenci. Buď do hraběte nekoušou, nebo na své důstojnosti nenechal nic zdát. Představoval jsem si, jak tam musel jako malý kluk třeba v roce 1931 jezdit na kole a porozhlížet se po rodinných loukách a polích. Pak přišel odboj, PTP, emigrace, restituce a dávání hradu a jeho hospodářství do kupy. A teď tam sedí ve stínu břízy a v hlavě se mu přehrávají obrazy vzpomínek.
Čím stárnu, tím konzervativním. Ctím oprýskané kapličky, vzrostlé stromy, hraběcí kmety – kontinuitu, kořeny.
V parném sobotním odpoledni se sešlo asi šedesát poutníků, kteří povětšině přijeli auty. Už ty poutě nejsou, co bývaly. Muzika krásně hrála, vítr si povíval s kněžským hábitem i se šlahouny bříz. Po mši zdejší ženy rozdávaly koláče a kafe a po vzoru tradice se šlo do sklípku jedné rodiny, která ten rok měla pouť hostit. V Malovidech se ale nestřídají, protože se nemají s kým. Pokaždé hostí tatáž rodina.
Občas záměrně nečtu některé knihy, nechci přijít o iluzi, již si o nich vytvářím. Mám své představy o „muži, který sázel stromy“. Říkám si, že musí být mentálně příbuzný s mužem, jenž opravuje kapličky, boží muka a smírčí kříže.
Ale stávají se i podivnosti. Na Šumavě si jeden zbohatlík vytvořil ze zaniklých božích muk hotovou zahradu. Když mu kamarád říkal, jestli si myslí, že je to v pořádku, tak mu hned oponoval: „Ale já jsem si ta boží muka koupil.“ „Posloucháte se, co jste právě řekl? Vy jste si koupil boží muka.“
Opravit, natřít a vysekat od kopřiv kamenná zastavení je chvályhodné. Neméně důležité jsou ale ženy, které napečou koláče a pozvou hosty do domu na slavnost. A někdy se zjeví i hrabě.
Fejeton pro Reflex 30/2019