Společná vlastnost všech mých pracovních stolů je, že přetékají věcmi. Řeším to občas tím, že pořídím ještě jeden pracovní stůl. První je odkládací a teprve ten druhý je opravdu pracovní a najde se na něm místo na položení knihy, sešitu nebo notebooku. Někdy se zavalí věcmi i tento. Ale třetí stůl by asi už nic nevyřešil.
Pomáhají mi návštěvy. To se na tom druhém pracovním stole musí odklidit věci, aby se vešel hrnek s čajem nebo víno. Přenesu ty věci na ten první. A aby se neřeklo, tak na něm alespoň z půlky vytvořím čisté plochy. Vytvořím komínky, sekce lejster, papírků, mincí, rozsypaných čajů. Jde o jakýsi urbanismus pracovního stolu. Nemůžu přece připustit, aby si o mě návštěva řekla, že jsem chaot. Takže vytvořím povrchový pohledový skoro pořádek.
Nejhorší není, když musíte hledat třeba fakturu, která je jak naschvál schovaná vespodu komínku. Holt komínek spadne, smíchají se žánry dokumentů, složenek, ale vy furt umíte intuitivně odhadnout, kam šáhnout. Jako když si u staré Škody 120 musíte před nastartováním poslepu nacvakat benzín vzadu v motoru. Katastrofou také je, když vám nějaká starostlivá žena stůl pečlivě uklidí.
Hovořím o chaosu pracovní plochy. Ale abychom nezapomněli na chaos šuplíčků. Ten má zas úplně jiný způsob řádu a neřádu. Kelímek na tužky, kdy mi bylo patnáct. Sešit na poznámky ze školy. Spousta klíčů. Obrázkový památník. Polorozlité a zaschlé lepidlo. Spousta vizitek. Eura.
Když je nejhůř a potřebuju ale fakt tu plochu stolu vyčistit dočista, musí se vše shrnout do šuplíků. Nedávno měl v mém bytě zázemí během natáčení herec Ryan Gosling. Kvůli němu jsem teda ten stůl asi po dvou letech vyčistil. Zbyla jen lampa a kaktus. Věci narvané v šuplíkách. Skoro nešly zavřít. Po skončení natáčení jsem ty zmačkané chudáčky papíry zase vypustil na svobodu a rozložil na místo na stole, jak byly. Zase mohly dýchat.
Pak je ještě asi souvislost s pořádkem, nepořádkem na pracovní ploše stolu a na ploše svého počítače. Také jej mám zaneřáděný změtí na sebe navrstvených ikon. Na stole ale vím, kam šáhnout. Hledat něco v počítači, to jsem ztracenej.
Sám si podle pořádku na pracovním stole typologizuju lidi. Takové okno do duše. Kdyby to nestačilo, tak by se ještě muselo nahlédnout do některých šuplíčků.
Vlastně by mě strašně bavilo, kdybychom se scházeli třeba ve čtyřech a na celý večer bychom měli k láhvi vína určený podobný typ témat. Pořádek na pracovním stole. A odchylovat by bylo žádoucí, ale pouze v rámci asociací na dané téma. Tak mám další předsevzetí.
Fejeton pro Reflex 33/2021