V mladistvých letech jsem hledal co největší míru autenticity. Ta se ale často otočila v pózu, se kterou jsem se chtěl vyhranit vůči prostředí a ukázat, jak jsem zajímavej.
Obdivoval jsem kamaráda, milovníka vlaků, který měl zásadu, že nikdy necestoval rychlíkem. Přes republiku se tedy vždy přepravoval lokálkami. Z přesvědčení. Jenom to trvalo minimálně dvakrát tak dlouho. V daleko menší míře jsem to dělal taky tak. Jiný zase obdivně citoval filozofa Heideggera, který byl prý velmi pohoršen, že lidé poslouchají hudbu z gramofonových desek. Jediné autentické vnímání hudby je přímo tady a teď na koncertě, kdy zažíváme to tělesné chvění, které se rozprostře mezi hudebníky a posluchači. Heideggera by asi kleplo, kdyby se dožil doby, kdy se hudba poslouchá z YouTube a z počítačových repráků.
Nakupoval jsem brašny a svícny u svého oblíbeného vetešníka Špičáka. Neuznával jsem moc obchody s novými věcmi. Brojil jsem proti autům ve městě. Tak samozřejmě, když jsem na něj ani neměl. To se to brojilo. Čaj jsem nepil pytlíkový, ale sypaný z čajoven. Jezdil jsem často stopem. Na filmy jsem se nedíval na kazetách na videu, ale ve filmových klubech i s mluveným úvodem. O tom všem jsem neopomenul pečlivě všude rozprávět. Je takový jeden vtip. Víte, jak poznáte vegana? Řekne vám to. Tak to jsem byl já.
Asi to patří k věku. Vyhraňovat se. Ukázat, že jsem autentičtější než rodiče, okolí. Musí se ukázat na prohnilou společnost a říct: Já jsem jiný. Hledání původnosti je asi doménou hipsterů. Znají skoro jméno a adresu konkrétního farmáře, od kterého pak pijí svoji filtrovanou kávu. Krom nového meka, iPhonu a občasné letenky na Bali jim ani nejde moc o majetek.
Ještě jednu věc má mé předpětadvacetileté já společného s hipstery. Nosil jsem přes rameno zrcadlovku. Součást image. Říkal jsem, že nošení fotoaparátu mě učí více se dívat kolem sebe. Vyvolával jsem si tehdy černobílé fotky doma ve fotokomoře.
Trošku se vysmívám svým pózám. Zároveň si člověk chce nacházet v životě stále nové drobné změny chování. Které ho trochu kultivují. Jedno z předsevzetí je, že bych chtěl daleko méně fotit na mobil. Fotky jsou to vždy překrásné, ale jsou až moc dokonalé. Software a filtry vám to upraví na ideálně líbivé obrázky. Tak se snažím alespoň fotit na malý digitální foťák, kde si nastavuju clonu, čas, ISO. Žádnej automat. A mám ambici si ty fotky potom nechat vytisknout a dávat je přátelům. A vidíte, ještě jsem to ani jednou neudělal a už o tom dopředu vyprávím.
Fejeton pro Reflex 31/2021