Fotografie textu Baťa pohřbil řemeslo
foto:

Baťa pohřbil řemeslo

Švec Mravenec si u nás na střeše pražské Lucerny vytvořil pop-up dílnu. Vypadala, jako by se tam šily boty odnepaměti. Švec, takové pohádkové povolání. Švec, švec prťavec.
A víte, co znamená „heršvec“? Aby lidé nebrali jméno Boží nadarmo v úlevném „Herr Gott“ (hergot), nahradili německý výraz pro Boha výrazem „švec“ – odtud heršvec. A jedna z teorií vzniku jména Novák praví, že se tak označoval člověk, co šil nové boty. Jeden švec připadal asi na dvě stě lidí. Dnes šije v Čechách klasické boty rámovky podle na míru udělaného kopyta pouze trojice ševců.
Když se Mravenec chtěl před pětadvaceti lety naučit, jak se taková obyčejná věc jako boty dělá, nikdo mu to nebyl schopen ukázat. Ani v Mekce všech obuvníků, v Baťově Zlíně. Na Baťu sice nedáme dopustit, ale paradoxně to byl on, kdo tohle dávné řemeslo pohřbil.
Bota u Mravence sice stojí dvaadvacet tisíc, ale ono mu to trvá třeba přes týden. Ale zase vydrží a dá se opravovat. Také vždy nevěřícně kroutíte hlavou, když se po pár týdnech aušusové boty rozlepí a nikdo vám je není schopen spravit? Dřív měl člověk často jedny boty na celý život. Jasně, chodilo se více bos­ky a umíralo dřív, ale i tak... Boty na míru vám lépe sednou, mnoho lidí má totiž různě velkou pravou a levou nohu. Vyberete si barvu tkané nitě, druh a barvu kůže, bota vás bude víc vystihovat.
Hraju občas v metru takovou hru, že si čtu, pak zrakem uhnu na nohy okolních cestujících a pozoruji boty či obnažené nohy v sandálech. A představuji si, než zvednu zrak nahoru k obličeji, co je to za člověka. A většinou se nemýlím. To, co vidím dole, vypovídá o jeho klidném, ušlechtilém, či naopak nevrlém výrazu ve tváři nahoře.
Sýr z pastvy od místního farmáře je pokaždé jiný, podle toho, co krávy spásají. Přírodní víno od souseda vinaře je bujné a nekonzervované siřičitanem. Nemají něco společného s ručně šitými botami, charakterizujícími osobnost zadavatele?
Možná časem nebude  největším luxusem vlastnit robustní auto, ale žít v lecčem stylem života našich předků z 19. století. Někdy je dobré vrátit se zpět k verpánku souseda ševce – uvaří vám kafe a společně promyslíte, jakou botu, která s opravami vydrží třeba dvacet let, vám mistr ušije.

Fejeton pro Reflex 27/2019