Psaním těchto fejetonů bych asi měl myslet na čtenáře, jež bych měl ideálně nějak obohatit. Omlouvám se, ale do velké míry je píši kvůli sobě, protože si zartikuluji nějaké téma, které skrze formulování otesám, uhladím a pracuji s ním pak dál. Takže sorry.
Nejrůznější problémy tohoto světa, jako globální oteplování, Babiš, Zeman, exekuce, si rozparcelovali nejrůznější lidé. Vlastně ty problémy milují a nevím, co by dělali, kdyby se náhodou vyřešily. Mně přijde, že by světu dost pomohlo, kdybychom se naučili zacházet s telefonama, sockama a internetem. Jasně, soudím podle sebe a své závislosti, třeba to –většina lidí ani jako problém nevidí.
Včera jsem se o tom bavil s nakladatelem z Torstu Viktorem Stoilovem. Potvrdil mi, že to řešíme všichni. Všichni chceme o sobě dávat vědět a sledovat, co se děje. A zároveň se plně soustředit na četbu, v tramvaji si nenápadně prohlížet tváře cestujících, všímat si reliéfů na fasádách domů. Když Viktor řešil s Josefem Koudelkou připravovanou knihu, Koudelka mu řekl: „Vypni si mobil.“ A mohli pak dvě hodiny v klidu pracovat. Jedním z posledních mohykánů, který si nepořídil mobil, je Radovan Lipus. Domlouvání Šumných měst a stop a další inscenace řeší po mailu. Mail prý nevyrušuje. Podívám se na něj, jen když chci. Na telefonu jsme neustále. I Franta Skála donedávna neměl mobil. Ale zase má skvělou ženu, tudíž všichni pak volali jí. Takže člověk se může odstřihnout, ale zase to spadne na někoho jiného. Nebo filozof Petr Rezek prý zrušil i mail. No jo, jenže je mu sedmdesát. To už se dá. Ale co nakladatel, který potřebuje, aby se knihy prodávaly, anebo kavárník, jenž potřebuje neustále lákat návštěvníky? To se komunikovat musí.
A když o tom tak přemýšlím, rozhodl jsem se dát dohromady knihu, kde bych na toto téma sesbíral třeba padesát rozhovorů s nejrůznějšími osobnostmi. Možná nám dají nějaké tipy, jak nad tím vyzrát. Nejde se úplně odpojit, ale umět s tím pracovat.
Já teď zkouším jednu taktiku. Udělal jsem si takový rituál a vytvořil si samolepku na mobil a notebook: „Nech mě v jiné místnosti.“ Vyčlenil jsem si kout, kde si jen čtu a píšu. Mezi nutkavost a sebe musíte dát bariéru. Když budete mít pistáciové oříšky na stole, tak je prostě spořádáte. Mám podobně zablokované idnes a novinky. Samozřejmě si je mohu kdykoliv odblokovat, ale člověk kliká do vyhledávače často bezmyšlenkovitě, jen aby se něco dělo. A ono mě to zabrzdí a zjistím, že to nepotřebuji.
Takže díky, milí čtenáři. Bez toho, aniž bych si tohle tady sepsal, by kniha nebyla. A třeba i někoho obohatí.
Fejeton pro Reflex 26/2019