Jedním z největších darů, který mi byl dán, je věž. Věž hradu Pirkštejna, který mi byl dlouhodobě pronajat od katolické církve. Je to prý jediná obranná hradní věž u nás, jež se proměnila ve zvonici. Místo svištění praků a kuší ve 14. století se zde od 17. století rozléhá pokojný hlas zvonů.
Za druhé světové války Němci zvon zabrali k roztavení, ale po válce jej farníci dohledali.
Učím se vybírat, jaké víno pít u řeky a jaké zase na vyhlídce. Ve věži plné trouchnivějících trámů, popadaných cárů vosích hnízd, zrezivělých hřebů a chuchvalců pavučin chutná z čajů nejvíce pu-erh. Ano, ten, jak se o něm říká, že je cítit po zatuchlých ponožkách.
Srdce zvonů nehybně čekají, až rozezní pravé nedělní poledne. Strážící poštolky tu hnízdí asi od počátku. Na parapetech po nich zůstávají hovínka, zmuchlaná tělíčka myší. Jak by řekl Radovan Lipus, ten prostor má za těch 700 let nažito.
Ve věžích se až donedávna bydlelo. Leckde se chovaly i kozy, kterým se seno vytahovalo kladkou. Představuji si, jak si tak ráno nadojili čerstvé mléko k snídani a pozorovali cvrkot probouzejících se ulic.
Dále je známo, že psychiatr Jung žil ve věži, kde propátrával vědomí a nevědomí. Věznily se tam princezny, sídlili v nich zlí králové. Věž byla poslední naděje při obléhání hradu. Jste tu trochu mezi nebem a zemí. Stejně jako když vylezete do koruny lípy. Situace je poněkud vratká. Ale starosti tam dole jsou vzdálené.
Život, to jsou nápady. Nevěřím moc, že se dá vymyslet něco kloudného ve sterilních zasedačkách. Lidé málo věnují pozornost místu, kde se má tvořit. Tady, ve věži, vás myšlenky napadají. Ale opravdu dobrý nápad je jako najít velký hřib. Musíte jej intuicí vyčmuchat. Nebo spíš nechat své kroky jít a zakopnete o něj.
Bavilo by mě, kdyby párhodinový pobyt v této starobě sloužil lidem, kteří stojí před závažným rozhodnutím. Kdyby čtyřmetrová tloušťka zdí byla podložím pro setkání nejrůznějších organizací, jež by zde lépe uměly zhodnotit, co dělají dobře a co by mohly dělat líp.
Můj předchůdce, Hynce Ptáček z Pirkštejna, tu měl i častá jednání s Jiříkem z Poděbrad, jemuž pomohl po mnohaletém bezvládí a rozhádanosti české země dostat se na trůn. Třeba se na tomto místě vymyslí a pomůže zvolit nějaký další prezident, spásný vládce naší země.
Za druhé světové války Němci zvon zabrali k roztavení, ale po válce jej farníci dohledali.
Učím se vybírat, jaké víno pít u řeky a jaké zase na vyhlídce. Ve věži plné trouchnivějících trámů, popadaných cárů vosích hnízd, zrezivělých hřebů a chuchvalců pavučin chutná z čajů nejvíce pu-erh. Ano, ten, jak se o něm říká, že je cítit po zatuchlých ponožkách.
Srdce zvonů nehybně čekají, až rozezní pravé nedělní poledne. Strážící poštolky tu hnízdí asi od počátku. Na parapetech po nich zůstávají hovínka, zmuchlaná tělíčka myší. Jak by řekl Radovan Lipus, ten prostor má za těch 700 let nažito.
Ve věžích se až donedávna bydlelo. Leckde se chovaly i kozy, kterým se seno vytahovalo kladkou. Představuji si, jak si tak ráno nadojili čerstvé mléko k snídani a pozorovali cvrkot probouzejících se ulic.
Dále je známo, že psychiatr Jung žil ve věži, kde propátrával vědomí a nevědomí. Věznily se tam princezny, sídlili v nich zlí králové. Věž byla poslední naděje při obléhání hradu. Jste tu trochu mezi nebem a zemí. Stejně jako když vylezete do koruny lípy. Situace je poněkud vratká. Ale starosti tam dole jsou vzdálené.
Život, to jsou nápady. Nevěřím moc, že se dá vymyslet něco kloudného ve sterilních zasedačkách. Lidé málo věnují pozornost místu, kde se má tvořit. Tady, ve věži, vás myšlenky napadají. Ale opravdu dobrý nápad je jako najít velký hřib. Musíte jej intuicí vyčmuchat. Nebo spíš nechat své kroky jít a zakopnete o něj.
Bavilo by mě, kdyby párhodinový pobyt v této starobě sloužil lidem, kteří stojí před závažným rozhodnutím. Kdyby čtyřmetrová tloušťka zdí byla podložím pro setkání nejrůznějších organizací, jež by zde lépe uměly zhodnotit, co dělají dobře a co by mohly dělat líp.
Můj předchůdce, Hynce Ptáček z Pirkštejna, tu měl i častá jednání s Jiříkem z Poděbrad, jemuž pomohl po mnohaletém bezvládí a rozhádanosti české země dostat se na trůn. Třeba se na tomto místě vymyslí a pomůže zvolit nějaký další prezident, spásný vládce naší země.
Fejeton pro Reflex 25/2019