Jako jsou Francouzi přeborníci na víno a stávky, Italové jsou zase fanatici do kávy a žen, tak Češi jsou velmistři přes pivo a hokej.
V kamarádově vesnici převzal kdysi místní hospodu jeden hostinský, který měl ještě odjinud smlouvu se Staropramenem. Musel po mnoho let splňovat určitou výtoč. V převzaté hospodě ale měli všechno od gambrinusu – ubrusy, půllitry, výčep. Točil tedy staráče, ale do sklenic od gambáče. Po pěti letech mu to však už vůči dědkům bylo blbý, takže přiznal barvu. Z pivovaru mu namontovali nerezovou staroprameňáckou pípu, vyfasoval nové půllitry a tentokrát již správně točil staráče do staráčového skla.
Leč rebelie. „To se nedá pít, tyhle patoky.“ Celá sebranka štamgastů se vzbouřila a že staropramen za boha pít nebudou. Byl tedy donucen kapitulovat. Vrátil na stoly znovu seprané gambrinusové ubrusy, zažloutlé otlučené půllitry s logem G, do nichž jim opět točil totéž pivo. „Jaká lahoda, zase náš starej dobrej gambáček,“ libovali si místní experti.
Jinde zase omylem vyměnili sudy a zákazníci se opíjeli birellem. A někteří se opravdu potáceli a chovali, jako by byli opilí. Bohužel jen rohlíkem.
V našem odbornictví hraje značnou roli určitá psychologická iracionalita. Já kupříkladu nemůžu pít krušovice, protože jsem v šestnácti poprvé vypil rekordní čtyři kousky a pak jsem celou noc zvracel a sliboval pánubohu, že už se piva v životě nedotknu.
A naopak, když jsem se svou první holkou v sedmnácti pořádal čarodějnice a pili jsme u ohně všichni svijany, doteď si na ty sladké okamžiky vzpomenu.
Další roli hraje i místní patriotství. Pelhřimovák bude bojovat za svůj pelhřimov a pomlouvat sousedního havlbrodskýho rebela. A jako jsme si před pár lety dělali legraci, že hrozba nemoci šílených krav či ptačí chřipky pochází od kuřecí či hovězí lobby, tak se člověk může domýšlet, odkud vznikají „zaručené“ informace, že třeboňského regenta dělají přímo z bahnitého rybníka Svět, staropramen zase přímo z pražské Vltavy, louny samoser první třídy, nektar od Strakonic „vypiješ nektar, posereš hektar“, budvar – nepitelné projímadlo.
Jedině na prazdroj si moc pivních znalců netroufne, ten mají všichni rádi. Ale je zase drahej.
Co ovšem semkne rozhádaný pivní národ, je vyhranění vůči sousedům. Víte, že třeba v Polsku si dávají do piva sladkou šťávu? Volejte pivní policii.
Fejeton pro Reflex 20/2019