Popral jsem se na Dylanovi

Před pár dny hrál v Lucerně Bob Dylan. Mohl si vybrat větší sál než Velký sál Lucerny. Nejde mu asi o počty prodaných lístků, ale abychom všichni něco prožili. Dopředu bylo avizováno, že se na přání Boba Dylana nesmí fotit a hrozí i předčasné ukončení koncertu.
Během vystoupení několik lidí mobil vytáhlo a uloupilo fotku, načež je ochranka pronikavým ozářením baterky upozornila, ať tak nečiní. Velmi příjemné pro nás ostatní, když co tři minuty věnujete pozornost zvednutým displejům a proti nim světelným mečům baterkových ostřelovačů.
U přídavků už se to zvrhlo. Lidé ze zadních řad se natlačili až k pódiu a koncert dostal stroboskopický rozměr. Desítky lidí si potřebovaly uzurpovat fotečku, aby se s ní pak mohly chlubit na sítích. Ono bejt na Dylanovi a nedat pak fotku ven, to jsou skoro vyhozený peníze, ne? Lidé asi už často chodí někam, aby pak měli obsah, jímž mohou plnit svá sociální média. Na vnímání hlubokých sdělení však potřebujete velké soustředění. A i toto soustředění pak pomáhá hráčům brilantně přehrát připravené skladby. Když máte roztržité, nepřející publikum, výsledek je slabý.
Na konci koncertu nám těch pár desítek chudáků, co neumějí prožívat přítomnost, ale musí si ji konzervovat do pixelů, zcela znepříjemnilo zážitek. Jeden fotografis­ta byl kousek ode mě. Vztáhl jsem na něj ruku a říkám, ať nefotí. On, že ať si hledím svýho, a vznikla menší mela. Spílal, nadával, vyhrožoval, strkal do mě. „Tady pět set lidí fotí a ty si vybereš zrovna mě.“ Vybral jsem si jej, protože byl vedle mě.
A ona věta vypovídá o psychologii lynče. Lidé se často chovají spořádaně, mají vyžehlené košile, v tramvaji si cvaknou lístek. Nastane ale menší chaos a skryjí se do anonymního davu, který tady může nedovoleně fotografovat a otrávit hraní Dylanovi a zbytku diváků. Jinde může přejít do mlácení výloh a anarchie žlutých vest a někdy až do bezhlavého vraždění sudetských Němců. Davová morálka. V japonských divadlech kabuki jsou prý přítomni speciálně určení lidé, kteří hlídají, aby se nefotilo, a vyvedou provinilce ze sálu a platí obrovskou pokutu. Chápou, že vysoké soustředění a focení nejdou dohromady. Asi se stávám prudérním dědkem. Ale fakt si foťte v klidu domova, jak třeba grilujete překořeněné maso z Lidlu. Neotravujte tím ale lidi, co přišli na koncert, který chtějí zažít tady a teď.

Fejeton pro Reflex 17/2019