Moji digitální ďáblíci

Po červnové facebookové sebevraždě jsem si zablokoval také veškeré zpravodajské servery. Po ne­ustálém kontrolování postů mi totiž zůstal návyk pravého palce, který toužil ze setrvačnosti hladivě scrollovat a scrollovat. Jako když odvyknutý kuřák hledá po kapsách cigára a ona tam nejsou. Sjížděl jsem všechny aktuální novinky každou volnou chvilku. Odejde návštěva, chystám se napsat důležitý mail a jen na chvilénku se mrknu na Aktualne a už jsem v…. 
Takhle fungují ďáblíci pokušitelé, vyženeš jednoho a musíš dávat pozor, aby se na jeho místo nenastěhoval jiný. Ďáblík, který našeptává: „Musíš přece vědět, co se děje se světem. Teď hned.“ Už jsem byl zoufalý, nemohl jsem si to nijak zakázat. Bylo to jako pistáciové oříšky rozdělané na stole. Nejde je nesníst. Nepomůže si je zakázat. Jedině je přenést do sousedního pokoje.
Zkusil jsem zablokování vybraných zpravodajských stránek. A mám za sebou prvních 14 dní asi po 15 letech, kdy mi je buřt, co se právě teď hned děje. Kupuju si denní tisk a týdeníky. Po woodyallenovsku je zastrčím do kapsy manšestrového saka a u Jelínků si jimi s kamarádkou plzničkou listuji. Zprávy se zpožděním jsou již protříbené, co se kolikrát zdá jako převratná událost, se ukáže jako zavádějící pseudokauza a my to zbaštíme a věnujeme tomu „pozornost“. V tom se možná v dnešní době nejsilněji projevuje ďábel ve svém původním latinském významu „diabolos“ – rozptylovač pozornosti. Svádí věnovat se nedůležitým věcem, a tím zabírat prostor věnovat se věcem skutečným.
Třeba se jednou našim vnoučatům bude zdát, že číst tištěné noviny je totéž jako pro mileniály naše polské pirátské kazety, na nichž jsme v devadesátkách poslouchali Nirvanu. 
Moje práce spočívá v generování nápadů a posléze v buldozerování cesty k jejich uskutečnění. V obojím se člověk potřebuje cvičit, utužovat, posilovat mozkový sval. K tomu všemu mi pomohlo odřezání další větve mé digitální závislosti. Získal jsem stovky a stovky momentů týdně, jež nezasekám honbou za klikáním, co skandálního řekl Babiš.
Tahle prodleva nechá z podvědomí vytáhnout třeba upomenutí, že bych mohl v neděli uvařit z mých nasbíraných hub kulajdu pro kamaráda, kterého jsem dlouho neviděl. Jsem jenom zvědavý, jaký ďáblík se bude pokoušet nastěhovat na toto nově dobyté území. 

Fejeton pro Reflex 49/2018