Dlouho jsme hledali název, pod který by se seřadili mé projekty ve veřejném prostoru a zároveň kavárny, střechy, fejetony. Nejdříve jsme používali Spolek Piána na ulici. Pak Ministerstvo jemných zásahů. Správné jméno stále hledáme. Dokud jej nenajdeme, odložím si souhrn všech hlavních aktivit tady pod svým jménem.

Pracovním názvem, který asi nejvíc vyjadřuje náš postoj k městu, kde žijeme, je Snové město pražské. Neřešíme systémové a technické problémy města. Od toho jsou tu povolanější. Baví nás snovost věcí. Uvidět možnost, že lze vykouzlit z něčeho rutinního i jiný svět. Z lepenkové střechy je zahrada pro lidi, z nádraží díky piánu improvizovaný koncertní sál, z přeplněného Karlova mostu zahradní slavnost. Zapne se tlačítko switch on a realita se přepne do někdy jen těžko představitelných rovin.

Na projektech ve veřejném prostoru spolupracujeme s krajinářskou architektkou Jitkou Tomsovou a architektem a grafikem Václavem Štojdlem. Společně se občas scházíme s Radovanem Lipusem a probíráme Radovanovu "scénickou povahu světa". Sedíme v kavárně. Díváme se na ulici zpoza okna. Čteme si noviny. Píšeme si deník. Popíjíme kávu. Na ulici se odehrává děj, divadlo. Popelář projede s vozíkem, zamilovaný pár si nese růži, tramvaj cinká, sanitka houká... Pozorujeme svět jako dějiště a jeviště.

Radovan vypráví o tom, že nejdůležitějším místem sebezapadlejší vesnice je autobusová zastávka. Tam sedí kluci na opěradle, plivou do dálky, vyrývají do lavičky nápisy. A největší událostí je, když tam dvakrát za den přijede autobus a vyplivne lidi. Je to ta samá situace, jak v Hamburku v přístavu, kde jiní mladí kluci sledují odplouvající lodě. Veřejný prostor je "opěradlo".

A my se snažíme vytvářet právě ony "opěradla". Odkud se na město, na ulici, na svět dá podívat nověji a všímavěji.

Kdybychom mohli někomu nějak pomoci v podobných aktivitách, ozvěte se.

Kontakt: ondrej@ondrejkobza.cz

775 22 40 86